Italská karabina Balilla modello 1891 ridotto

 

Každé hnutí, jež získá na svoji stranu mládež, má budoucnost. Benito Mussolini jistě nebyl první moderní diktátor, kdo s podobnými vizemi přetvářel podobu své země. Po svém pochodu na Řím v říjnu 1922 zahájil se svojí Národní fašistickou stranou PNF (Partito Nazionale Fascista) jednu z nejtemnějších etap novodobých italských dějin.

Mládežnická branná organizace ve fašistické Itálii Opera Nazionale Balilla (ONB) dostala jméno podle přezdívky mládence Giovana Battisty Perassa, jenž podle legendy zahájil odboj proti rakouské okupační armádě při obsazení Janova v roce 1746 v průběhu války o habsburské dědictví. Ačkoliv existenci ONB právně ukotvil zákon z dubna 1926, měla svého předchůdce ve Fašistické mládežnické avantgardě (Avanguardia giovanile fascista) v rámci PNF, v jejímž čele se do vzniku ONB stihlo vystřídat pět vůdců. Primární poslání organizace spočívalo v podchycení školní mládeže pro branný výcvik jakožto předvoje budoucích fašistických bojovníků. Chlapci byli rozděleni podle věkových kategorií do skupin „dětí šedé vlčice“ (figlio della lupa), kam spadali ve věkovém období od šesti do osmi let, mezi „balilly“ patřili hoši mezi osmým a jedenáctým rokem, mezi „střelce“ (moschettieri) je předurčoval věk mezi dvanácti a třinácti roky a do poslední skupiny „mládežníků“ se dostávali chlapci ve věku od čtrnácti do patnácti let.

Existenci ONB ukončilo její spojení s  Gioventù italiana del Littorio (GIL), italskou fašistickou (liktorskou) mládeží, jež vznikla v říjnu 1937, přičemž její činnost navazovala na tradice ONB a pokračovala ve stejném duchu. Pod heslem „Libro e moschetto, fascista perfeto“ (kniha a puška, perfektní fašista) organizovala paramiltantní výcvik italské mládeže. Pohled na děti a dospívající chlapce v uniformách, mnohdy zachycených na propagačních fotografiích se zmenšenými puškami, může dnes vyvolávat úsměv, avšak zde se hnětly budoucí generace fašistických nadvládců světa. Naštěstí síla italského fašismu nesnesla srovnání s generacemi římských legionářů.

K výcviku v zacházení s palnou zbraní měla ONB zavedenu zmenšenou jezdeckou karabinu Mannlicher-Carcano M 91, označovanou jako Balilla modello 1891 ridotto, nebo také moschetto per ONB, jež však existovala v několika provedeních. Nejstarší karabiny vyráběla od roku 1928 firma Pietro Lorenzotti, ty byly zařízeny na střelbu pistolovými náboji 6,35 mm Browning. V roce 1931 začala jejich výrobou také Fabbrica Nazionale d´Armi di Brescia (FNA), jež vyráběla stejnou verzi, avšak zpočátku jen v ráži 6 mm Flobert a v provedení na cvičné náboje. Teprve od roku 1934 začala FNA s výrobou verze v ráži .22 LR. Pro zajištění shodné manipulace s ostrou zbraní se náboje s okrajovým zápalem vkládaly do rozměrově zmenšených maket nábojů 6,5 mm. V roce 1932 začala s výrobou karabin Balilla také firma Fratelli Grazian ve Veroně, jejíž produkce je odhadována přibližně na 57 000 kusů, zatímco FNA v letech 1931 až 1936 údajně vyrobila okolo 50 000 exemplářů.

Exemplář vyrobený firmou Fratelli Grazian získalo muzeum v roce 1951 převodem z Posádkové správy 13 Praha.

Ráž: 5,6 mm

Celková délka se sklopeným bodákem: 750 mm

Celková délka se vztyčeným bodákem: 1022 mm

Délka hlavně: 360 mm

Délka záměrné: 303 mm

Kapacita nábojové schránky: 5 nábojů

Hmotnost: 1730 g

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha