Italská puška Mannlicher-Carcano M 91/41

 

Páteř pěchotní výzbroje italské královské armády představovaly pušky konstrukce dělostřeleckého důstojníka a šéfinženýra zbrojovky v Turíně Salvatore Carcana (1827–1903), zařízené na náboj 6,5 mm Mannlicher-Carcano (6,5 x 52 mm). Zásobovací ústrojí zbraně vycházelo z nábojové schránky Ferdinanda Mannlichera, proto je zbraň známa pod označením Mannlicher-Carcano.  Bojové zkušenosti italských vojáků v průběhu první světové války, umocněné italským tažením do Habeše v roce 1935, vedly k zavedení výkonnějšího náboje 7,35 x 51 mm společně s krátkou puškou („Fucile corto“) M 38 do výzbroje ozbrojených sil fašistické Itálie. Problémem konstrukce krátké pušky se však ukázala pevná mířidla, jejichž hledí tvořil blok s pevným plátkem, připájený na hlavni. Střelec tak nemohl při střelbě na vzdálenost větší než 200 metrů mířidla nastavit. V armádních skladech navíc ležely značné zásoby nábojů ráže 6,5 mm.

Konstruktér pušky M 38 major Roberto Boragine navrhl v roce 1940 pušku na bázi původního modelu M 91, avšak s hlavní zkrácenou o 90 mm a zařízenou na původní náboj 6,5 mm Mannlicher-Carcano. Výsledný model dostal po zkouškách v průběhu roku 1940 označení M 91/41 a italská armáda jej zvedla v následujícím roce do výzbroje. Jejich výrobcem se stala opět zbrojovka v Terni (Fabbrica Reale d´Armi di Terni – FAT), kde výroba nových pušek běžela v letech 1941–1943, přičemž celková produkce je odhadována na 520 000 – 600 000 kusů. Menší množství (okolo 70 000 pušek) také vyrobila továrna v Cremoně (Armaguerra di Cremona).

Z výše uvedených počtů je zřejmé, že v samotné pušky M 91/41 nebudou patřit mezi sběratelsky vyhledávané exempláře, avšak jejich adaptace na německý náboj 7,92 mm Mauser nepochybně ano. Na sklonku roku 1944 v rámci výstavby jednotek Volkssturmu sáhl německý výzbrojní úřad také po kořistních italských puškách M 91/41, vedených pod označením G. 210 (i). Zakázku na jejich adaptaci obdržela firma Heinrich Krieghoff v Suhlu, jež jinak plnila především zakázky Říšského ministerstva letectví (RLM – Reichsluftfahrministerium), tedy Luftwaffe. Hlášení o zkouškách prvních pěti adaptovaných kusů pochází z 12. února 1945, přičemž pouze v tomto měsíci firma Kriehgoff vykázala 7820 přerážovaných pušek M 91/41. Během března již stihla upravit na německý náboj 4500 italských karabin M 38 TS. Dochovaný počet adaptovaných italských pušek nebude vysoký, jsou však snadno rozpoznatelné podle značky firmy Krieghoff v podobě písmen HK v kroužku, vyražené na objímce hlavně, ale také podle německých přejímacích značek na spodní linii pažby a na hlavni. Některé exempláře pušek M 91/41 jsou upraveny jako jednoranové: v nábojové schránce mají vsazenu dřevěnou přepážku pro vložení náboje.

Exemplář adaptované pušky, vyrobené v Terni v roce 1942, získalo muzeum roku 1949 převodem ze zbrojnice Terezín.

Ráž: 7,92 mm Mauser

Celková délka: 1173 mm

Délka hlavně: 682 mm

Délka záměrné: 586 mm

Kapacita nábojové schránky: 5 nábojů

Hmotnost: 3564 g

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha