Japonská puška s doutnákovým zámkem; 18.–19. století
Hlaveň válcová s plošinou, silnostěnná, s hladkým vývrtem. Povrch černěn a po celé ploše zdoben rytím, zlacením a vykládáním stříbrným drátkem – dva kruhy se třemi listy, draci, ptáci a rostlinné ornamenty. Kolem ústí zlacený pásek. Blokové hledí se zářezem, trojúhelníková muška. Nabiják celoželezný. Kohout a lučík železné, zámková deska, spoušť a otočný dvojitý kryt pánvičky mosazné. Pažba dřevěná, černěná, zakončení hlaviště podobné typu „rybí ocas“. V hlavišti kruhový otvor vyložený mosaznou trubičkou.
Stejně jako předtím příslušníci československých pluků ve Francii a v Itálii, také legionáři z Ruska přiváželi množství cenných památek, mezi nimi i řadu historických orientálních zbraní a součástí zbroje. Okolnosti jejich získání byly rozmanité. Mnohé exempláře tvořily součást válečné kořisti legií, které byly v bojích o transsibiřskou magistrálu součástí výzbroje protivníka. Jiné přijali legionáři jako čestné dary od zástupců místní správy a obyvatelstva, osvobozeného dočasně od bolševické moci. Řada ucelenějších částí sbírek byla odkoupena v průběhu několika tzv. studijních cest, mířících mimo jiné také do Číny a Japonska, které zorganizovalo velení legií v relativně klidných měsících čekání na spojenecké transportní lodě.
Ještě v Rusku byla část zbraní soustředěna v historickém oddělení, které působilo od května 1919 v kompetenci generála ubytovatele československého vojska. Mnohé exempláře ale zůstaly i nadále ve zbrojních skladech většiny pluků a v držení jednotlivých legionářů. Po návratu do nové Československé republiky převzal památky na celou zahraniční akci nově zřízený Památník odboje, který ve spolupráci s Likvidačním úřadem zahraničních vojsk a po výzvách, směrovaných legionářským plukům i jednotlivcům, soustředil ve svém muzeu již v polovině dvacátých let také převážnou většinu současné sbírky orientálních zbraní.
Puška byla součástí původní sbírky Památníku odboje.
Délka 970 mm, délka hlavně 690 mm, ráže 17,5 mm, hmotnost 5100 g.