Jaromír Nečas: Ukrajinská otázka

 

V souvislosti s českým politickým děním si pod jménem Nečas vybavíme zpravidla předsedu vlády ČR z let 2010–2013. Do naší politiky ale výrazně zasáhla i další osoba nesoucí toto příjmení.

Jaromír Nečas, původním povoláním stavební inženýr, patřil v meziválečné éře mezi význačné představitele čs. sociální demokracie. Po působení na Podkarpatské Rusi a v Kanceláři prezidenta republiky zasedal od roku 1924 v Národním shromáždění a od roku 1935 také ve vládě jako ministr sociální péče. Výraznou stopu zanechal i na mezinárodním poli, díky svým kontaktům na přední francouzské socialistické politiky byl v době mnichovské krize vyslán několikrát do Francie, aby tlumočil návrhy a postoje prezidenta Beneše. Za okupace Československa se zapojil do domácího a po svém útěku i do zahraničního odboje, když působil jako ministr v londýnské exilové vládě.

V této době se však již Nečasův život blížil k velmi trudnému konci. Ministrův zdravotní stav se v Anglii rapidně zhoršil, což spolu s častými spory s kolegy zapříčinilo jeho předčasný konec ve vládě v roce 1942. Odstrčený politik zemřel v lednu 1945 fyzicky i duševně vyčerpán v ústraní na venkově ve Walesu. Jeho manželka a dcera, které byl nucen zanechat v Protektorátu, zahynuly v Osvětimi.

Ještě před první světovou válkou se začal Nečas pohybovat v ukrajinském, respektive rusínském prostředí, když jako úředník státní stavební služby pracoval v Bukovině a poté i v Haliči a Uherské (Podkarpatské) Rusi. Po propuknutí války zde pak sloužil jako domobranecký důstojník na stavbách, aktivní službu opustil v hodnosti nadporučíka na začátku roku 1919. Předtím, ještě za existence Rakouska-Uherska, stihl sepsat a vydat své první pojednání o ukrajinské problematice, které se poté věnoval i v několika prvních letech míru. Spis vydaný v létě 1918 měl název Ukrajinská otázka a reflektoval tehdejší turbulentní válečné a revoluční události proběhnuvší v předešlé době na území obývaném Ukrajinci. Neskrýval přitom své sympatie k myšlence ukrajinské nezávislosti a tuto myšlenku se snažil obhájit českému prostředí, které tehdy často pohlíželo na ukrajinský separatismus čistě jako na umělý projekt centrálních mocností na oslabení Ruska.

Exemplář uložený v knihovně VHÚ se může pochlubit věnováním od samotného autora s uvedením jeho patrně tehdejší brněnské adresy. Komu byl tento drobný svazek věnován, však není známo. Vojenský historický ústav ho získal až v roce 1974.

Citace:

NEČAS, Jaromír. Ukrajinská otázka. Brno: [vl. n.], 1918. 63 s.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha