KOKOSOV, V. B. Protiatomová, protichemická a protibakteriologická ochrana vojáka v boji.

 

Zbraně hromadného ničení prošly během první poloviny 20. století překotným vývojem od obecně známého nasazení chemických zbraní na bojištích první světové války po první bojové užití jaderné zbraně Spojenými státy americkými v roce 1945. Analogicky s výzkumem nových látek pokračoval i vývoj příslušných ochranných opatření a mezinárodních legislativních snah o omezení užití a vývoje zbraní hromadného ničení. Protokol Ženevských úmluv z roku 1925 o zákazu užití dusivých jedovatých a jiných plynů k válečným účelům byl východiskem pro další mezinárodní dohody z počátku 70. a 90. let, které byly aktualizované o nově objevené chemické a biologické látky. Ženevské konvence nedokázaly vývoj nových chemických zbraní reálně zastavit, takže již známý arzenál smrtících látek byl obohacen o nervově paralytické látky sarin, tabun a soman, které byly vyvinuty v Německu na přelomu 30. a 40. let. Tyto látky naštěstí nedošly během druhé světové války nasazení. Nicméně v jejím průběhu a následně v první fázi studené války nashromáždily přední světové mocnosti značné množství těchto sloučenin. Arzenál dále doplnily prostředky biologického boje. Samostatnou kapitolu, která do arzenálu zbraní hromadného ničení přibyla v závěru druhé světové války, pak tvoří jaderné zbraně a jejich okamžitý i dlouhodobý dopad.

Dnes představovaná příručka Protiatomová, protichemická a protibakteriologická ochrana vojáka v boji výmluvně ilustruje dobu svého vzniku (byla vydána roku 1959). Ve srovnání s meziválečnými příručkami na toto téma se strukturálně příliš neliší, pozoruhodný je v ní ovšem více než dvojnásobný výčet látek a prostředků, proti nimž by se v případě jejich nasazení měl bránit nejen voják, ale i civilní obyvatelstvo. Příručka metodicky seznamuje čtenáře s jednotlivými zbraněmi hromadného ničení (jaderné, chemické, biologické) a zevrubně popisuje jejich typika a účinky. Podrobně a názorně se formou návodného textu a doprovodných perokresebných ilustrací zabývá správným užitím ochranných prostředků (např. masky či protichemického obleku), jejich údržbou, zvláštními pravidly např. pro použití ve vozidlech a dekontaminací. Samostatně se pak věnuje instrukcím pro chování v případě jaderného výbuchu, přičemž se soustředí spíše na jeho balistickou stránku (tj. tlaková a tepelná vlna), radiologickou část problému spíše odsouvá do pozadí a přímo protiradiační ochranné pomůcky jsou pouze krátce zmíněny. Podkapitola zabývající se dekontaminací je srovnatelně stručná s ostatními kapitolami v rámci brožurky. Závěrečná kapitola se pak věnuje protiradiačnímu a protichemickému průzkumu.

Útlý svazek v lepené kartonové vazbě byl vydán v edici Malá vojenská knihovna v nakladatelství Naše vojsko v roce 1959.

Citace:

Kokosov, B. V. Protiatomová, protichemická a protibakteriologická ochrana vojáka v boji. Praha: naše vojsko, 1959.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha