KORDA, Václav. Pilotem R.A.F.

KORDA, Václav. Pilotem R.A.F.

V létě roku 1940 vznikaly, po evakuaci z poražené Francie, ve Velké Británii první československé vojenské jednotky. Největší renomé získali českoslovenští stíhači, kteří se záhy zapojili do letecké bitvy o Británii jak v britských a polských perutích, tak v rámci prvních československých stíhacích perutí (310. čs. stíhací peruť). Z hlediska válečného úsilí bylo ale nezbytné vedle účinné obrany také přenést boj na území nepřítele. Proto byla již na přelomu července a srpna 1940 založena v rámci britské RAF (Royal Air Force) československá bombardovací peruť, která se měla tohoto nelehkého úkolu ujmout. Následoval hektický výcvik našich nejzkušenějších letců, kteří zformovali prvních 6 bombardovacích osádek, jenž úspěšně zakončili počátkem září 1940. Na první operační úkol se vydaly tři československé stroje Vickers Wellington v noci z 10. na 11. září 1940 – cílem bombardování se stal Brusel, respektive jeho seřaďovací nádraží.

Dnes prezentovaná kniha patří ke zlatému fondu české letecké memoárové literatury. Její autor, generál (in memoriam) Václav Korda (1907−1996), se narodil v Poděbradech, absolvoval Školu pro odborný dorost letectva při Vojenském leteckém učilišti v Prostějově a mezi lety 1926 až 1932 sloužil u letectva československé armády. Poté až do roku 1939 pracoval jako pilot u Československé letecké společnosti. Po okupaci v březnu tohoto roku odešel do exilu v Polsku, kde vstoupil do vznikajících čs. jednotek a posledním transportem následně odplul do Francie. Tam byl zařazen k výcviku bombardovacích pilotů a poté působil jako letecký instruktor. K operační jednotce se jako většina jeho kolegů nedostal a v červnu z poražené Francie evakuoval do Velké Británie. Tam se stal jedním z prvních členů nově tvořené 311. československé bombardovací perutě a po absolvování výcviku na nových strojích také velitelem jedné z šesti prvních operačních posádek jednotky. Měl tu čest pilotovat jeden ze tří československých bombardérů, které večer 10. září zamířily s bombami nad Brusel.

Jeho paměti vykreslují mimořádnou atmosféru toho dne nadmíru barvitě: „První bombardovací úkol nebyl jen záležitostí nás tří a našich osádek. To byl slavnostní den pro všechny členy peruti. Mechanici nikdy nebyli tak čilí, jako toho dne, zbrojíři pečlivě zavěšovali a znovu zkoušeli závěsy bomb, připravovali pásy nábojů do kulometů. To konečně byli lidé, kteří měli s letem něco společného. Ale i ti, kteří neměli s letouny a osádkami co dělat, byli jako ve varu. Toho večera 10. září 1940 neodešel nikdo z kampu. Každý musel být přítomen startu prvních tří letadel, která se vydají na cestu za moře, nad německé území. A když jsme odstartovali, nešel nikdo spát, všichni čekali, kdy a s jakou se vrátíme. Neboť to byl historický den 311. bombardovací peruti.“

Samotnému Kordovi ale tu noc štěstí nepřálo, neboť nad Bruselem bylo špatné počasí a hustá nízká oblačnost, která znemožňovala nalézt cíl z předepsaných 3000 metrů a bombardovat „naslepo“ bylo nad okupovaným územím přísně zakázáno. „Podle rozkazu jsem sestoupil na 3 000 metrů, stále jsme však byli v mracích. Sestupoval jsem tedy stále níž, ale v tisíci metrech jsem si znovu uvědomil rozkaz, a tak jsem přitáhl kormidlo, dal plyn a stoupal na stanovenou výškovou hranici. Tenkrát ještě nebyl radar, aby nám ukázal, co je pod mraky. A shazovat pumy bez viditelnosti na cíl se rozhodně nesmělo. Obrátil jsem tedy letadlo, nařídil navigátorovi oznámit kurs na domácí bázi a mířil s plnou zátěží domů.

Naše letadlo bylo prvé, které přistálo. Všechno, co mělo na letišti a kolem něho nohy, se seběhlo, aby nás přivítalo. Ale vystoupení osádky z letadla nebylo radostné. Šest zmoklých slepic. A se mnou nikdo z osádky nemluvil. Ani mechanikům, zbrojířům, všemu leteckému personálu neušel náš smuteční pochod. Vysvětlení podal zbrojíř, který otevřel pumovnici: „Vždyť přivezli celej náklad zpátky!“

Zavalila mě lavina otázek: Co se stalo? Zbloudili jste? Nefungovalo to? Co, co, co, proč, proč, proč? Desítky otazníků a já nemohl ze sebe vypravit jediné slovo. A muži mé posádky jen zlostně kouleli očima, cukala koutky úst, a promluvil-li někdo, pak to bylo velmi stručné: „Ta ostuda!“

Musel jsem nabrat dechu, abych vůbec byl schopen ohlásit veliteli, že úkol byl splněn. Hlásil jsem po pravdě, proč jsem se rozhodl ke zpátečnímu letu s pumami.“

Druhé dvě posádky se dostaly do obdobné situace, ale na rozdíl od Kordy porušily rozkaz týkající se výšky shozu a bombardovali z přízemní výšky 80-150 metrů. „Druhý den bylo oznámeno, že sergeant Korda splnil úkol přesně podle pokynů a zasluhuje za to pochvalu, další dva kapitáni však se odchýlili od přesného znění rozkazu a za svůj výkon zasluhují – uznání.“ Přestože si Václav Korda na svůj první operační let uchoval velmi trpké vzpomínky, samotný nálet československých bombardérů byl hodnocený jako velmi úspěšný a o přesnosti a odvaze našich letců referoval jak britský rozhlas, tak tisk.

Václav Korda si pošramocenou reputaci napravil o dva dny později, kdy Čechoslováci opět zamířili nad Brusel. I on tentokráte bombardoval z nižší než předepsané výšky a docílil přesných zásahů. Následně se stal jedním z našich nejúspěšnějších bombardovacích pilotů. V srpnu 1941 se mu podařilo dokončit 200hodinový operační turnus, během něhož provedl se svojí osádkou 41 nočních bombardovacích náletů na Německo či okupovanou západní Evropu. Během nich nebyla nouze o dramatické chvíle, neboť například v červnu 1941 se vrátil na základnu po úspěšném náletu na Kolín nad Rýnem s jedním hořícím motorem. Největší úspěch zaznamenal v noci z 1. na 2. července 1941 při náletu na přístav Brest, kdy jeho osádka zasáhla německý těžký křižník Prinz Eugen, který byl té noci poškozen dvěma leteckými pumami. Za to byl Brity oceněn udělením vysokého vyznamenání DFC (Distinguished Flying Cross).

Po ukončení turnusu u 311. perutě Korda krátce působil jako instruktor u britské 7. bombardovací perutě a následně byl převelen k Ferry Command, které přepravovalo letadla z Kanady do Velké Británie. V dubnu 1942 se tak stal první československým pilotem, který bez mezipřistání přeletěl Atlantik. V září 1942 se vrátil k 311. čs. peruti, která byla mezitím koncem dubna 1942 převedena od britského bombardovacího velitelství k pobřežnímu velitelství. Korda se stal velitelem operačního výcviku a od června 1943 převzal velení letky.  I během 25 dlouhých hlídek nad mořem proti nepřátelským ponorkám a lodní dopravě patřil mezi úspěšné letce, kterým se podařilo nalézt cíl a úspěšně zaútočit na německou ponorku.

V prosinci 1943 byl převelen jako stážista k velitelství dopravního letectva do Londýna, kde pak působil do konce války. Do vlasti se vrátil v srpnu 1945, koncem roku odešel do civilu a v letech 1946−1947 pracoval jako provozní ředitel Československých aerolinií. V únoru 1947 byl ale po stávce, která vypukla kvůli dvěma leteckým nehodám (s nimiž ovšem neměl nic společného), degradován na řadového pilota. V listopadu téhož roku pak emigroval do USA a po obtížných začátcích se od roku 1950 uchytil jako manažer v letecké dopravě. Do důchodu odešel roku 1977 jako viceprezident pobočky servisní společnosti na mezinárodním letišti JFK v New Yorku a 28. února 1996 zemřel v požehnaném věku nedožitých 89 let v Amityville ve státě New York.

Nutno podotknout, že knihu nenapsal přímo osobně Václav Korda, ale podle jeho vyprávění ji literárně zpracoval Adam Jist. Jedná se o umělecký pseudonym – dotyčný byl vlastním jménem Jindřich Styblík (* 10. 11. 1907, Kladno, † 18. 12. 1995, Praha) a patří k nedoceněným osobnostem české letecké publicistiky. Byl novinářem, básníkem a prozaikem. V letech 1926-1934 pracoval jako reklamní textař, 1934-1938 byl redaktorem Lidových novin (v nichž často zveřejňoval příspěvky z české letecké historie i současnosti), 1938-1945 redaktorem časopisů v nakladatelství Melantrich (A-Zet a České slovo), 1945-1948 šéfredaktorem leteckého časopisu Rozlet, v letech 1948-1955 se živil jako externí lektor a překladatel pro nakladatelství Svět sovětů, 1955-1958 byl redaktorem ve Vydavatelství obchodu a 1968-1974 redaktorem Svobodného slova.

Představovaná brožovaná kniha formátu A5 s měkkými deskami má obálku zdobenou fotografiemi bombardérů Wellington od 311. čs. bombardovací peruti.  Jedná se o typickou memoárovou literaturu, takže text nedisponuje žádným poznámkovým aparátem, rejstříky či přehledy (s výjimkou srovnávacího přehledu hodností RAF a čs. armády). Doplňuje jej jen fotografická příloha ilustrující Kordovu pestrou válečnou cestu. Za samotnými Kordovými vzpomínkami následuje doslov od Stanislava Bártla, který přibližuje osudy Václava Kordy po roce 1947 a jeho působení v USA. Symbolickou tečkou publikace se pak stala Kordova návštěva Prahy roku 1990, kdy mu předchozí sametová revoluce umožnila opět navštívit jeho starou vlast. Přestože je publikace místy až příliš stručná, je bezpochyby velmi čtivá a jistě potěší každého zájemce o problematiku našich letců v RAF.

Citace:

KORDA, Václav. Pilotem R.A.F. Praha : Mladá Fronta, 1992. 154 s.

Aktuálně



Poslední rozloučení s nejstarším československým válečným veteránem Ervínem Hoidou

Poslední rozloučení s nejstarším československým válečným veteránem Ervínem Hoidou

17. 03. 2024
V pátek 15. března 2024 se na hřbitově v Landicanu za účasti představitelů…
Začíná nový seriál Prima HISTORIE, jež spoluvytváří Vojenský historický ústav Praha

Začíná nový seriál Prima HISTORIE, jež spoluvytváří Vojenský historický ústav Praha

16. 03. 2024
První díl pořadu odvysílá CNN Prima News v sobotu 16 března v 14:30.…
85 let od okamžiků směřujících do nacistického pekla

85 let od okamžiků směřujících do nacistického pekla

14. 03. 2024
Středa 15. března 1939 vstoupila do našich dějin jako počátek jednoho z nejčernějších…
Navštivte výstavu před Generální štábem AČR mapující historii 75 let NATO a naše 25leté členství v Alianci (13. 3. – 14. 5. 2024)

Navštivte výstavu před Generální štábem AČR mapující historii 75 let NATO a naše 25leté členství v Alianci (13. 3. – 14. 5. 2024)

13. 03. 2024
Mediální prostor v posledních dnech zaplňují zprávy o 25. výročí vstupu České republiky…
Před dvaceti pěti lety vstoupila Česká republika do NATO

Před dvaceti pěti lety vstoupila Česká republika do NATO

11. 03. 2024
Rozšíření Severoatlantické aliance o tři středoevropské státy 12. března 1999 představovalo v období…