Kris, Malajsie, 19. století

 

Historie tohoto typu dýky je dávná a její původ je kladen do 14. století na ostrov Jáva, odkud se postupem doby rozšířila po celém Malajském souostroví. Každý ostrov má svůj specifický typ krisu, ale společné rysy jsou natolik charakteristické, že není možné zaměnit kris za jinou chladnou zbraň. Jeho přímá čepel (bilah) je dvoubřitá, velmi často asymetricky vlnovitá a zakončená ostrým hrotem. Její povrch bývá opatřen damaskem, kalenými a leptanými vzory. Pod rukojetí je čepel výrazně rozšířena a na jedné straně protažena do ostrého hrotu. Rukojeť (hulu) bývá nejčastěji dřevěná, méně často z kosti, rohoviny, slonoviny či kamene. Je bohatě vyřezávaná, často mívá tvar lidské, zvířecí nebo démonické figury. Prstenec mezi čepelí a rukojetí je často ze zlata a s bohatou výzdobou. Pochvy (warangka) jsou vyrobeny ze dřeva, v horní části jsou vzhledem k rozšíření čepele tvarovány jako pohár orchideje. Podle povahy zbraně jsou pochvy někdy honosně zdobeny.

Kris se nosí uvázán vzadu za pasem a neslouží pouze jako osobní zbraň, ale často jako talisman a znak společenského postavení svého držitele. V tradičních představách Malajců je obdařen nadpřirozenou silou a je předáván z generace na generaci jako vzácné rodinné dědictví. Výrobci krisů tvořili a tvoří uzavřenou společnost, která důsledně chrání svá výrobní tajemství.

Kris je pokládán za tradiční malajský národní symbol, ve státním znaku Malajsie je vyobrazeno pět krisů představujících pět původních států. V roce 2008 zařadilo UNESCO kris na seznam mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva.

 

Délka 490 mm, délka čepele 380 mm, šířka čepele 35 mm.

 

Kris byl součástí původní sbírky Památníku odboje.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha