Lahvička na alkohol z výbavy npor. Oldřicha Pechala

 

Operační výbavu parašutistů vysazených v době 2. světové války z Velké Británie do protektorátu netvořil jen čistě vojenský a zpravodajský materiál, ale i zdánlivě běžné předměty, které však měly svou nezastupitelnou úlohu. Jednou z nich byla i lahvička na alkohol, kterou měl ve své výbavě každý z vysazovaných parašutistů. Konkrétní náplň závisela na osobní preferenci nositele.

Ačkoli z dnešního pohledu je požívání alkoholu při operačním nasazení kontroverzní téma, ve své době se jednalo o osvědčený prostředek ke zvládnutí bojového stresu, kromě toho v malém množství pomáhal alkohol přepracovaným lidem usnout a mohl posloužit i jako dezinfekce.

Prezentovaná alpaková lahvička patřila do výbavy npor. Oldřicha Pechala (12. 5. 1913, Osvětimany – 22. 9. 1942, Mauthausen), velitele výsadku ZINC, jehož úkolem byla zpravodajská a organizační činnost na Moravě a předání finanční hotovosti domácímu odboji a skupině SILVER A. Skupina byla vysazena v noci z 27. na 28. března 1942 a od počátku ji pronásledovala smůla. Místo na Buchlovsku byla omylem vysazena u slovenské obce Gbely. Ve snaze dostat se nenápadně do operační oblasti se skupina rozdělila. Při přecházení protektorátní hranice zaskočili Pechala němečtí celníci, které sice během kontroly dokumentů zastřelil, ale omylem u nich zanechal své doklady. Následovala rozsáhlá pátrací akce. Osudným se mu stala dvojice konfidentů brněnského gestapa, která parašutistu vylákala na chatu u brněnské přehrady, kde jej nacisté 2. června 1942 za dramatických okolností zatkli. Oldřich Pechal při zatýkání rozlomil ocelová pouta a dříve, než ho devět mužů přemohlo, utrpěl gestapák Wolfgang Dyck několik zlomenin.

Navzdory brutálním výslechům a zatčením rodinných příslušníků se Oldřich Pechal choval nesmírně statečně a Gestapu neposkytl žádné informace. Stanným soudem byl proto odsouzen k trestu smrti a odeslán do koncentračního tábora Mauthausen, kde byl 22. září 1942 oběšen.

Předmět byl do sbírky VHÚ Praha získán převodem z MNO v roce 1950.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha