LANGE, Eduard. Die Soldaten Friedrich’s des Grossen

 

V těchto dnech si připomínáme 260. výročí bitvy u Leuthenu (dnes Lutynia v Polsku), která je oprávněně považována za jedno z největších vítězství pruského krále Friedricha II. Roku 1757 musel Friedrich po porážce v bitvě u Kolína (viz zde) ukončit obléhání Prahy a ustoupit z Čech. Následně se dostal pod silný tlak spojenců, neboť francouzsko-říšská armáda postupovala po dočasné pacifikaci Hannoverska od jihozápadu a císařsko-královská armáda slavila úspěchy ve Slezsku. Fridrich II. nicméně zmobilizoval síly, předvedl ukázkové využití operování na vnitřních liniích a rozdrtil nejprve 5. listopadu francouzsko-říšská vojska v bitvě u Rossbachu (v dnešním Sasku-Anhaltsku) a přesně o měsíc později, 5. prosince, uštědřil tvrdou porážku císařsko-královským silám u Leuthenu. Tím stabilizoval situaci, která do té doby vypadala pro Prusko velmi zle, neboť porážka u Rossbachu vrátila zpět do války Hannoversko a porážka u Leuthenu znamenala pro tereziánské vojáky vyklizení Slezska. Friedrichovo podzimní tažení se tak právem zapsalo do vojenských učebnic a to jak na úrovni taktiky obou bitev, tak na úrovni strategie celého tažení.

Dnešní kniha týdne se ale nezabývá jen výše uvedenými bitvami, kterým samozřejmě také věnuje prostor, ale celou fredericiánskou armádou, která se ve své době počítala k nejlepším na světě a stala se vzorem pro další evropské branné síly až do dob koaličních válek. Prezentovaná publikace je rozdělena do pěti částí. První se zabývá konkrétními jednotkami pěchoty a jezdectva, které Friedrich podědil po otci. Jsou uvedeny systematicky pluk za plukem dle druhu a doby vzniku a předkládá se jejich stručná historie i přehled jejich majitelů (včetně krátkých medailonků). Druhá část pokračuje jednotkami založenými za vlády Friedricha II., včetně nových lehkých a technických složek vojska. Tyto první dvě části jsou uvozeny popisem organizace armády a provedených reforem. Třetí část pak představuje královskou gardu, generalitu a pobočníky krále, nejvýznamnější osobnosti, ale i zdravotní a duchovní službu a týlové zabezpečení. Čtvrtá část je věnována slavným bitvám a tažením fredericiánské armády a lze ji tak považovat zároveň za stručnou historii první a druhé slezské války, stejně jako sedmileté války. Poslední pátá část popisuje mírová léta 1763–1778 a poslední roky Friedrichovy vlády do roku 1786.

Tato rozměrná, dalo by se říci reprezentativní kniha formátu téměř A4, je vázána v tuhé polokožené vazbě se zelenou kůží na hřbetu a v rozích. Text samotný je tištěný novogotickou frakturou a je doplněn přehledy a tabulkami. Badatel jistě uvítá i jmenný rejstřík, kterým je kniha opatřena. Její nedílnou součástí je také 31 originálních kreseb od Adolfa Menzla, představujících vojáky většiny druhů zbraní fredericiánské armády.

Přestože prezentovaná publikace pochází z poloviny 19. století, přináší zájemcům o vojenskou historii 18. století stručný a přehledný popis konkrétních jednotek armády Friedricha II. Zůstává tedy dodnes využitelnou příručkou, jejíž badatelskou hodnotu zub času nijak nepoškodil.

Knihu si můžete přečíst on-line zde.

 

Citace:

LANGE, Eduard. Die Soldaten Friedrich’s des Grossen. Leipzig: Hermann Mendelssohn, [1852]. 599 s.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha