LAPINSKI, Theophil. Feldzug der Ungarischen Hauptarmee im Jahre 1849

 

Revolučním válkám let 1848-1849 jsme se v naší rubrice již několikrát věnovali, ale na rozdíl od bojů v Uhrách zde hrály prim události v Čechách jako rozehnání kroměřížského sněmu a májové spiknutí. Válka v Itálii vstoupila do finální fáze po porážkách piemontského vojska v bitvách u Mortary a u Novary, které vyřadily sardinské království z boje, a zbývalo již „pouze“ pacifikovat zbývající povstalecké oblasti. S ohledem na tyto úspěchy byla císařská „severní“ armáda v Uhrách výrazně posílena jednotkami a důstojnickým sborem z „italské“ armády, neboť předchozí povstaleckou jarní ofenzivu zastavili loajalisté s vypětím sil až u Bratislavy. Do severních Uher, respektive dnešního Slovenska, začaly v červnu dorážet také posily ruské intervenční armády, a spojenci proto mohli pomýšlet na zahájení rozsáhlé ofenzivy, která měla povstalcům zlomit vaz.

Hlavní císařská armáda zahájila v červnu 1849 pod velením polního podmaršála Haynaua postup podél jižního břehu Dunaje k Budapešti, odtud na Szeged a nakonec k Temešváru. Hlavní uherské povstalecké vojsko zůstalo odříznuto na severním břehu Dunaje a jeho velitel Arthúr György se pokusil zopakovat své slavné zimní tažení Slovenskem, nicméně Haynau, vědom si faktu, že z Haliče nastupují Paškevičovi Rusové, přenechal carskému maršálovi starost o povstalce a postupoval nezadržitelně vpřed. Temešvárská pevnost byla totiž ve stavu obležení prakticky od počátku války a situace jejích obránců se v poslední době zhoršovala.

Na druhou stranu, stejně tak jako docházely síly a zásoby temešvárské posádce, tak docházely síly i uherským povstalcům. György během svého druhého slovenského tažení dokázal mistrně zdržovat silnější Rusy a působit jim ztráty. Dne 9. srpna 1849 dosáhl menší pevnosti Arad, která leží asi 50 kilometrů severně od Temešváru a jíž se povstalci zmocnili teprve 30. června 1849. Tam se měly soustředit všechny povstalecké síly, aby pak svedly rozhodující bitvu se spojenci. Haynau ale 9. srpna stanul před Temešvárem a v cestě mu stála druhá uherská povstalecká armáda, jejíž velení čerstvě převzal generál Józef Bem, jehož síly předtím v Sedmihradsku podlehly rusko-rakouskému tlaku. K rozhodující bitvě tažení i celé války tedy došlo u Temešváru mezi Rakušany (hlavní císařská armáda měla ve svých řadách pouze jednu ruskou divizi) a Bemovými povstalci. Porážka, kterou Haynau protivníkovi uštědřil, definitivně zlomila vůli Uhrů k odporu, neboť jakkoliv ztráty v bitvě nebyly nijak zásadní, následně se k dalšímu boji shromáždila necelá polovina Bemových sil. György v Aradu po této porážce dospěl k závěru, že další odpor nemá smysl, a přesvědčil uherského vůdce Lájose Kossutha o nutnosti odejít od emigrace. Sám pak o několik dní později, 13. srpna 1849, složil zbraně a kapituloval do rukou ruské carské armády (císařským nechtěl dopřát to potěšení).

Prezentovaná kniha uherského setníka Theophila Lapinskiho předkládá čtenáři memoárové zpracování operací Györgyho hlavní uherské armády očima jednoho z jejích důstojníků. Tento zajímavý narativní pramen vyšel v prvním roce jeho emigrace v Hamburku, podobně jako mnoho jiných vzpomínek uherských povstalců. Drobná knížečka rozměru 12 x 19 cm v měkké vazbě bez řádné ořízky představuje typické vydání publikace, kterou si posléze každý čtenář nechal svázat do takové vazby, která by ladila k ostatním kusům v jeho knihovně. Exemplář z Knihovny VHÚ Praha takové štěstí neměl, neboť zůstal v původním neupraveném stavu, dokonce nebyl dosud ani rozřezán, takže jednotlivé stránky svazku jsou pouze po tiskových arších složené do kodexu, ale není možné knihou standardně listovat.

Lapinského tažení roku 1849 je tak jistým mementem uherské revoluce let 1848–1849. Narativní pramen z pera nižšího důstojníka povstalecké armády má jistě dosud svoji hodnotu nejen výpovědní. Zároveň v létě 1849 sugestivně popisuje atmosféru konce rebelie. Kodex sám pak svým původním stavem a nerozřezanými listy evokuje další osudy většiny uherských povstaleckých důstojníků, tedy nezájem a zapomnění.

Knihu si můžete on-line přečíst zde.

 

Citace:

LAPINSKI, Theophil. Feldzug der Ungarischen Hauptarmee im Jahre 1849. Hamburg : Hoffmann und Campe, 1850. 252 s.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha