Letadlo Aero Ae-45

Dvojice snímků zachycuje různé verze letounu Ae-45, vyráběného v Československu po druhé světové válce. Na prvním snímku jsou zachyceny stroje Ae-45 připravené k exportu do Sovětského svazu. Na druhém snímku letí čtveřice letounů Ae-145 z továrny Let Kunovice, opět v sovětských službách.

 

Po skončení druhé světové války se ve firmě Aero vyráběly letouny německé konstrukce, skupina konstruktérů se však z vlastní iniciativy rozhodla vyvinout nový civilní dopravní letoun. Výsledkem byl celokovový dvoumotorový dolnoplošník, jenž dostal značení Ae-45. Jeho délka činila 7,54 m, výška 2,3m a rozpětí křídel 12,25 m. Dvojice motorů Walter Minor 4-III o výkonu 77 kW dávala stroji maximální rychlost 265 km/h. Zajímavě řešená pilotní kabina nebyla nepodobná kabině německého stroje Siebel Si-204, který se v Aeru vyráběl za druhé světové války. Stroj mohl vedle pilota přepravovat až čtyři cestující, mohl však sloužit i k jiným účelům než jako aerotaxi.

První prototyp vzlétl 21. července 1947, následné zkoušky prokázaly, že se jedná o velice zdařilou konstrukci. Firma Aero tak roku 1949 zahájila sériovovu výrobu, stroje využívalo československé letectvo (ke kurýrním a výcvikovým účelům) i civilní zákazníci, Ae-45 si získalo oblibu i v cizině. Počátkem padesátých let byla výroba Ae-45 v Aeru zastavena, nedlouho poté však bylo rozhodnuto o obnovení výrobu v závodech Let Kunovice. První, mírně pozměněná verze z Kunovic nesla označení Ae-45 S „Super“. Na ni navazoval stroj Aero Ae-145, jenž dostal silnější motor LOM M 332 o výkonu 103 kW; jeho maximální rychlost činila 282 km/h, dostup 5900 m a dolet až 1700 km. Celkem bylo firmami Aero a Let („Strojovny první pětiletky“) do počátku šedesátých let vyrobeno 590 strojů všech verzí, vedle socialistických zemí jej využívali i zákazníci ve Švýcarsku nebo Itálii.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha