V polovině padesátých let minulého století se v našich aeroklubech projevila nutnost zavést nový motorový letoun pro vlekání těžších větroňů. Na výzvu Svazarmu se tohoto úkolu ujal kolektiv Otrokovických konstruktérů. Po zralé úvaze se rozhodli maximálně odlehčit a vybavit výkonnějším motorem již vyráběný Zlín Z-126 Trenér 2. Vznikl tak stroj s výbornými parametry, který plně vyhovoval zadání. V podstatě šlo o dvoumístný jednoplošník se samonosným křídlem. Trup byl řešen jako svařovaná příhradovina z ocelových trubek, potažená plátnem. Sedadla byla v tandemovém uspořádání, přední prostor byl určen pouze pro cestujícího bez řízení. Křídlo bylo celokovové a neslo kromě olejové také hlavní palivové nádrže o objemu 70 l. Dále mechanicky stavitelné vztlakové klapky a křidélka. Záložní nádrž o 40 l byla zastavěna za pilotním sedadlem a významně prodlužovala dolet. Ocasní plochy byly celokovové, kormidla potažená plátnem.
Letoun byl poháněn motorem Walter Minor 6-III o výkonu 160 k. Jeho označení pak bylo Zlín Z-226 Bohatýr a výroba dala postupně 77 kusů, vesměs předaných aeroklubům. Představovaný OK-MQJ z majetku VHÚ byl postaven v roce 1958 v Moravanu Otrokovice, pod výrobním číslem 281. Většinu svého života sloužil ve Středočeském aeroklubu a po konverzi na Z-226 M, zástavbou výkonnějšího motoru M-137 A, se dostal do Aeroklubu Zbraslavice. Zde byl používán hlavně jako vlečný. Do roku 2010 nalétal úctyhodných 6 000 hodin při 34 510 startech. V roce 2014 byl získán výměnou do sbírek VHÚ a následně přestavěn zpět na původní verzi. Počítalo se s ním pro novou expozici sportovního letectví, kde by dokladoval vývoj letounů řady Z-26.
motor Walter Minor 6-III vzduchem chlazený šestiválec o výkonu 118 kW (160 k) při 2 500 ot/min
rozpětí 10,282 m
délka 7,83 m
hmotnost prázdného letounu 513 kg
max. rychlost 198 km/h
dostup 7150 m
dolet 720 km