Levoruční dýka, Sasko, kolem 1590

 

S rozvojem renesanční společnosti pozbývala dýka svůj předchozí výrazně vojenský charakter a stále více se prosazovala jako zbraň civilní. Dýka se stala honosným předmětem, nedílnou součástí výbavy šlechtice. Párovou zbraní šlechtického rapíru se stala levoruční dýka. Při šermu v kombinaci s rapírem se dýka držela v levé ruce a doplňovala akce delší zbraně – vázala zbraň soupeře, zatímco rapírem se prováděl útok. Proti původním příčkovým dýkám měly levoruční dýky delší záštitu a jemnější zpracování. Záštita mohla být rovná či ohnutá směrem k hrotu čepele, anebo esovitě prohnutá.

Čepel přímá, dvoubřitá, čočkovitého průřezu, se středovým hrotem. Po obou stranách uprostřed zdobena leptanými ornamenty. Rukojeť dřevěná, ovinutá stáčeným a splétaným železným drátkem v kombinaci s drátkem měděným. Hlavice vejčitá, záštita s vnějším prstencem a rozšiřujícími se rameny, stočenými směrem k čepeli.

Délka 429 mm, délka čepele 280 mm, šířka čepele 25 mm, hmotnost 396 g.

Levoruční dýka byla do sbírky VHÚ získána nákupem v roce 2017.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha