Lidové milice na Letenské pláni

Snímek, pořízený při přehlídce na Letenské pláni, zachycuje příslušníky Lidových milicí na sovětských automobilech GAZ-69A, táhnoucích 82 mm bezzákluzové kanóny vz. 59.

 

Lidové milice vycházely ze Závodních milicí, jež vznikly v továrnách bezprostředně po osvobození v květnu 1945 a vbrzku upadly pod vliv komunistů. Samotné Lidové milice byly založeny z rozhodnutí Ústředního výboru KSČ těsně před komunistickým převratem v únoru 1948, byly vyzbrojeny ručními zbraněmi z brněnské Zbrojovky a významně přispěly k uchopení moci komunisty.

Jako paramilitární jednotky KSČ neměly po celou dobu svojí existence žádnou oporu v zákoně a byly plně podřízeny vůli komunistické strany. Mezi jejich úkoly patřila ostraha závodů, potlačování nepokojů i spolupráce s ozbrojenými silami. Milicionáři se vedle členství v LM i nadále věnovali svému občanskému zaměstnání. Je ironií, že jejich výzbroj, uložená v továrnách, posloužila v srpnu 1968 sovětským okupantům jako „důkaz“ toho, že v Československu nerušeně operovaly kontrarevoluční síly. Jedna z nejhanebnějších kapitol existence LM se odehrála o rok později, kdy Lidové milice zasahovaly proti protestujícím a v Praze a Brně zabily několik lidí.

Lidové milice vpravdě představovaly soukromou armádu KSČ. Těžkou výzbroj začaly dostávat již nedlouho po svém vzniku. V 70. a 80. letech tak měly k dispozici velkorážové protiletadlové kulomety, minomety, tarasnice, a právě i bezzákluzové kanóny – na jeden prapor LM připadala baterie o šesti kusech. Na konci 80. let sloužilo v českých zemích a na Slovensku bezmála 85 000 milicionářů. Byli masově nasazováni k potlačování protikomunistických demonstrací, avšak po 17. listopadu 1989 již nedostali příležitost bránit rozkládající se režim. Lidové milice byly odzbrojeny a 21. prosince 1989 z rozhodnutí mimořádného sjezdu KSČ rozpuštěny.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha