Lovecký tulejový bodák, Itálie, 2. polovina 18. století

Vývojově nejstarší typ bodáku, zátkový bodák, nahrazoval při lovu kopí zvané kančí pero, používané od 15. století k lovu kanců a jiné divoké zvěře. Zátkový bodák, který se rukojetí zasunoval přímo do hlavně lovecké pušky, tak lovci umožňoval využít nejen výhod palné zbraně, ale díky nasazenému bodáku i funkce kopí, aniž se musel po lese vláčet s obojím. Nevýhodou těchto bodáků byl fakt, že při zasunutí bodáku do hlavně pušky bylo znemožněno jak nabíjení tak samotná střelba. Proto byly po roce 1700 zátkové bodáky postupně nahrazovány bodáky tulejovými. Zatímco vojenské modely se vyznačovaly strohostí a nízkými výrobními náklady, v případě exemplářů určených k lovu se často objevují rozmanité výzdobné techniky či kombinace různých materiálů.

Čepel jazykovitá, přímá, dvoubřitá, se středovým hrotem. Oboustranně zdobena rytým ornamentem rozvilin. Mosazná tulej se zalomenou drážkou ve tvaru písmene Z. Zdobena rytým rostlinným ornamentem.

Délka 323 mm, délka čepele 210 mm, délka tuleje 101 mm, šířka čepele 37 mm, průměr tuleje 22 mm, hmotnost 228 g.

Bodák byl do sbírky VHÚ získán nákupem v roce 2017.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha