Lovecký zátkový bodák, jižní Německo, kolem 1740

 

Vývojově nejstarší typ bodáku nahrazoval při lovu kopí zvané kančí pero, používané od 15. století k lovu kanců a jiné divoké zvěře. Zátkový bodák, který se rukojetí zasunoval přímo do hlavně lovecké pušky, tak lovci umožňoval využít nejen výhod palné zbraně, ale díky nasazenému bodáku i funkce kopí, aniž se musel po lese vláčet s obojím.

Mírně zakřivená, jednosečná čepel tohoto tesáku je u hrotu broušena po obou stranách. Ve spodní části je oboustranně zdobena leptem rozvilin a postavou anděla. Dřevěná rukojeť je opatřena soustruženými prstenci pro lepší upevnění bodáku v hlavni lovecké pušky. Mosazné kování jílce sestává z oválné hlavice, esovitě prohnuté záštity a vnější záštitné mušle.

Délka 503 mm, délka čepele 378 mm, šířka čepele 22 mm, hmotnost 212 g.

Bodák byl do sbírky VHÚ získán nákupem v roce 2017.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha