Lovecký zátkový bodák; kolem 1700
Za duchovního otce bodáku bývá označován maršálek F. Lauvois, ministr vojenství francouzského krále Ludvíka XIV. Tento exemplář však není vojenského původu – při lovu nahrazoval kopí zvané kančí pero, používané od 15. století k lovu kanců a jiné divoké zvěře. Zátkový bodák, který se rukojetí zasunoval přímo do hlavně lovecké pušky, tak lovci umožňoval využít nejen výhod palné zbraně, ale díky nasazenému bodáku i funkce kopí, aniž se musel po lese vláčet s obojím. Přímá, dvousečná čepel tohoto bodáku je ve středovém výbrusu značena nápisem xxIHNxIHNxIHNx a rytou značkou pasovského vlka. Rukojeť z rohoviny i záštita ze žlutého kovu jsou, na rozdíl od většiny vojenských zbraní, provedeny ozdobně. Velkou historickou hodnotu této zbrani dodává i její kožená pochva. To, že až do současné doby zůstala zachována, je u tohoto typu zbraně již velice vzácné.
Bodák byl do sbírek VHÚ získán nákupem v roce 1972.