Mandžuské město na Transsbiřské magistrále

Snímek, pořízený během anabáze čs. legií, zachycuje mandžuské město na Transsbiřské magistrále – nejpravděpodobněji Charbin. Za pozornost stojí zejména tehdejší čínské vlajky – jejich červený, žlutý, modrý, bílý a černý pruh symbolizovaly Chany (Číňany), Mandžuy, Mongoly, muslimy a Tibeťany.

 

Čínu od devatenáctého století stíhala jedna katastrofa za druhou, a ani po svržení mandžuské dynastie Čching v letech 1911–12 se situace nezlepšila. Prezidentem byl zvolen maršál Jüan Š’-kchaj, hlava tzv. Pej-jangské kliky, jež dominovala v císařské armádě. Zasloužilý revolucionář Sunjatsen byl upozaděn a záhy se ukázalo, že Čína na demokracii není ještě připravena. Jüanova prestiž byla roku 1915 oslabena ústupky Japonsku ve věci tzv. Jednadvaceti požadavků. Jüan se přesto koncem roku prohlásil císařem, avšak setkal se se všeobecným odporem a počátkem roku 1916 zemřel.

Roku 1917 došlo ke krátkodechému pokusu o restauraci mandžuské dynastie, navíc Čína vstoupila do války na straně Dohody. Německé državy v provincii Šan-tung však byly přiřčeny Japonsku. Toto ponížení vedlo ke vzniku nacionalistického Hnutí čtvrtého května (1919). Hlavní hrozba pro Čínu však přišla zevnitř – jednotliví velitelé si začali počínat jako neomezení vládci území, jež jejich jednotky ovládaly. Jednota čínské armády se rozpadla, militaristické kliky začaly bojovat proti sobě, setřel se rozdíl mezi vojáky a bandity – začala éra vojevůdců. Čína se propadla do utrpení, které pokračovalo po většinu dvacátého století.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha