Meč popravčí, počátek 17. století

 

Popravčí meč není v pravém slova smyslu zbraň, nýbrž nástroj k výkonu trestu hrdelního práva. Tvar meče je proto zcela specificky přizpůsoben svému účelu – stětí odsouzencovy hlavy. Rukojeť bývá tak dlouhá, aby ji mohl mistr popravčí uchopit oběma rukama, položenýma pod sebou. Jednoduchá záštita, která jen napodobovala formu skutečného bojového meče, je záležitostí spíše formální. Neplnila obrannou funkci, nesloužila k zachycování protivníkových ran. Jako ostatní exekuční instrumenty byl i popravčí meč považován za nečistý předmět, který nesměl být použit v čestném boji. Z tohoto důvodu byla široká dvousečná čepel někdy perforována několika kruhovými otvory, aby se tak zamezilo jejímu zahrocení a případnému použití k čestnému boji. Na čepeli pak bývaly zpravidla vyobrazeny různé předměty útrpného práva – lámací kolo, šibenice apod.

Tento popravčí meč má přímou dvousečnou čepel se zaobleným hrotem. Oboustranně jsou na čepeli ryta a žlutým kovem vykládána tři popravčí kola. Dřevěná rukojeť je potažena kůží a z obou stran ohraničena prstenci ze splétaného mosazného drátu. Vzácně zachovaná dřevěná pochva tohoto meče je potažena kůží, v horní části také červeným sametem. Po celém povrchu je zdobena lineárním tlačením.

Délka 1035 mm, délka čepele 822 mm, šířka čepele, 57 mm, hmotnost 1 858 g.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha