Ministr národní obrany Alexej Čepička salutuje prezidentovi Antonínu Zápotockému

Armádní generál a ministr národní obrany Alexej Čepička salutuje druhému komunistickému prezidentovi Antonínu Zápotockému. Snímek byl pořízen na třetím nádvoří Pražského hradu, patrně záhy po Zápotockého nástupu do úřadu.

 

„Alexej“ bylo Čepičkovo skutečné jméno; narodil se 18. srpna 1910 v prostých poměrech v Kroměříži. V letech 1929–34 studoval na Právnické fakultě University Karlovy v Praze, kde získal titul JUDr. Poté působil jako advokátní koncipient v Ostravě; již při studiích se politicky angažoval jako komunista. V letech 1942–45 byl vězněn v koncentračním táboře. Po osvobození se plně zapojil do veřejného života, nejprve v čele Městského národního výboru v Kroměříži. Roku 1946 byl zvolen poslancem za KSČ, v prosinci 1947 se stal ministrem vnitřního obchodu.

V únoru 1948 byl Alexej Čepička hlavou Ústředního akčního výboru Národní fronty. Akční výbory, složené ze zástupců politických stran legálně působících v rámci NF, měly za úkol usnadnit komunistický převrat a poskytnout mu zdání demokratické legitimity (legitimita samotné Národní fronty byla ovšem krajně sporná). Čepičkova kariéra byla usnadněna i jeho vztahem s Gottwaldovou dcerou Marií, s níž se 31. července 1948 oženil. 25. února 1948 se Čepička stal ministrem spravedlnosti, a to v době, kdy se naplno rozjel komunistický teror.

Po odstranění Ludvíka Svobody byl Čepička 25. dubna 1950 jmenován ministrem národní obrany, a s tímto postem je v obecném povědomí spojován nejvíce. Těšil se Stalinově důvěře, zodpovídal za rozvoj československé armády a vojenského průmyslu v době, kdy se zdálo, že každým okamžikem vypukne třetí světová válka, byl povýšen do hodnosti armádního generála, stál u zrodu Pomocných technických praporů. Do komunistických represí v armádě se ostatně zapojil hned po Únoru, když jménem Ústředního akčního výboru NF požadoval čistky v armádě. Postavení Gottwaldova zetě se zdálo být neotřesitelné, pracovní kolektivy na Čepičkovu počest přijímaly závazky k rekordním pracovním výkonům; Čepička se stal jednou z nejviditelnějších postav té doby. Spíše kuriozitu představuje jeho zájem na výstavbě hotelu International v Dejvicích a jeho zasahování do projektu. Předpokládalo se například, že se otevření hotelu zúčastní sám J. V. Stalin. Na schodišti měli stát nastoupeni všichni tehdejší českoslovenští generálové – bylo jich však víc než schodů. Počet schodů tedy byl dodatečně zvýšen o dva.

5. března 1953 však Stalin zemřel, 14. března po návratu z jeho pohřbu i Klement Gottwald. Novým pánem komunistického Československa se nestal Alexej Čepička, ale dosavadní ministerský předseda Antonín Zápotocký. Čepička, který se 31. ledna 1953 stal také náměstkem předsedy vlády, zprvu nepřestal zastávat důležité funkce – 14. září 1953 se stal jedním ze dvou prvních náměstků, a tuto funkci spolu s úřadem ministra obrany zastával až do roku 1956.

Po XX. sjezdu KSSS konečně nastal Čepičkův pád. 25. dubna 1956 Čepička odstoupil ze svých funkcí a byl uklizen do čela Státního úřadu pro vynálezy a normalizaci. V následujících letech jeho společenský pád pokračoval – roku 1959 odešel do invalidního důchodu, byl mu odebrán Řád Klementa Gottwalda, roku 1963 byl dokonce vyloučen z KSČ. Dožil se ještě konce komunismu a zcela v ústraní zemřel 30. září 1990.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha