Motorický kulomet ZB 80
Československá zbrojovka, a. s., v Brně se výrobou leteckých kulometů nezabývala, ty byly doménou České zbrojovky ve Strakonicích. Především pole působnosti našich zbrojních podniků vymezovaly od roku 1925 kartelové smlouvy. Přesto vznikla v brněnské zbrojovce v roce 1934 konstrukce leteckého kulometu, jejíž autorem byl Leopold Jestřábek. Na rozdíl od konvenčních systémů využívala Jestřábkova zbraň nepřímého náhonu. K ovládání mechanismu zbraně nesloužila energie prachových plynů vzniklých při výstřelu, nýbrž otáčky leteckého motoru, proto byl také označován jako motorický kulomet a dostal označení ZB 80. Při funkčním cyklu se axiálně pohybovala hlaveň pomocí excentrické vačky zpřevodované ozubeným kolem a závěr tvořila pevná deska. Zcela atypickým prvkem Jestřábkovy konstrukce byl nábojový pás, tvořený frézovanými články, jež dvě poloviny obepínaly dno náboje. Princip držení nábojů v pásu tak připomínal ruční zdrhovadlo (zip).
S kulometem zkoušela zbrojovka štěstí v červnu 1934 v Aberdeenu ve Spojených státech, avšak neúspěšně. Slabinu zbraně představovala nízká kadence i při nejvyšších otáčkách motoru a také fakt, že snížení otáček motoru přímo ovlivňovalo kadenci kulometu. Při 2000 otáčkách motoru a převodu 1:2 dosahovala kadence zbraně maximálně 1000 ran za minutu. Poměr převodu nebylo také možné u zbraně měnit během letu, což eliminovalo možnosti zbraně. Rozsáhlejší zkoušky se zbraní prováděla zbrojovka na objednávku VTLÚ (Vojenského technického a leteckého ústavu) ještě v roce 1936, ale ani tehdy se nenašly důvody k pokračování prací na vývoji Jestřábkovy konstrukce.
Exemplář s číslem 0333 získalo muzeum v roce 1994 převodem z Prototypy, a. s., Brno.