Námořní trombon s francouzským křesadlovým zámkem, Richards, Londýn, kolem 1770
Trombony jsou palné zbraně, nejčastěji karabiny nebo pistole, které mají trychtýřovitě rozšířené ústí hlavně. Nabíjely se větším počtem malých kulí nebo velkých broků a střílelo se z nich na krátkou vzdálenost v situacích, kdy jediným výstřelem bylo třeba zneškodnit větší počet útočníků. Rozšířené ústí mělo zajistit, aby střely pokryly co největší prostor. Tato představa však byla mylná. Trombony se objevily v 16. století a vyráběly se až do 19. století. Jejich dostřel nebyl velký. Používaly se k ochraně dostavníků, nosili je dozorci vězňů i osoby střežící banky. Používaly se však i v ozbrojených silách, zejména námořnictvu. Když nepřátelské lodě přirazily k sobě a na palubě začal boj muže proti muži, byly tyto zbraně nesporně výhodnější než běžné vojenské pušky. Uplatnit se při tom mohl i sklopný bodák, mimo bojové použití umístěný nad hlavní a přidržovaný posuvným záchytem na dnovém šroubu. Námořní trombony mají hlavně mosazné, protože tento materiál snášel vlhké a agresivní prostředí na moři lépe než železo.
Zbraň má hlaveň s rozšířeným kruhovým ústím, do boku výklopná ocílka slouží jako pojistka. Zámková deska je značena „RICHARDS“, na hlavni jsou dvě londýnské zkušební značky.
Námořní trombon byl do sbírek VHÚ získán převodem v roce 1949.
Délka 700 mm, ráže 28 mm (ústí)