Německá ponorka U-9

Snímek zachycuje německou ponorku U-9, jednu z nejúspěšnějších německých ponorek za první světové války.

 

Stavba ponorky U-9 byla zahájena v Gdaňsku roku 1908; U-9 byla spuštěna na vodu 22. února 1910 a do služby vstoupila 18. dubna téhož roku. Trup ponorky byl dlouhý 57,4 m a široký 6 m; při ponoření byl její výtlak 611 tun. U-9 byla vyzbrojena čtyřmi torpédomety, mohla plout rychlostí 14,2 uzlu na hladině a 8,1 uzlu pod hladinou a mohla se bezpečně ponořit do hloubky až 50 m.

Od roku 1911 byl velitelem ponorky kapitán-poručík Otto Weddingen, který s ní dosáhl vynikajícího úspěchu hned na samém počátku války. 22. září 1914 U-9 hlídkovala u nizozemských břehů a kolem šesté hodiny ranní narazila poblíž nizozemského pobřeží na tři staré britské pancéřové křižníky Aboukir, Hogue a Crecy. V čase od 06:20 do 07:20 je německá ponorka postupně všechny tři torpédovala a s loděmi šlo ke dnu takřka 1 500 britských námořníků.

Tyto nečekané ztráty šokovaly britskou veřejnost, podpořily německou morálku a především demonstrovaly potenciál ponorek. Krátce nato, 15. října 1914, ponorka U-9 potopila britský chráněný křižník Hawke, z jehož posádky zahynulo přes 520 mužů. Pátou válečnou lodí Dohody, kterou U-9 poslala ke dnu, byla ruská minolovka Dagö, potopená 5. listopadu 1915.

Vedle toho tato ponorka potopila 14 britských obchodních lodí o celkové tonáži 8635 BRT. Od roku 1916 ponorka sloužila k výcviku dalších ponorkových posádek. V listopadu 1918 byla U-9 předána Britům a ti ji následujícího roku sešrotovali.

Samotný Otto Weddingen se ze svého úspěchu netěšil dlouho. V únoru 1915 se ujal velení modernější ponorky U-29. 18. března 1915 u Orknejských ostrovů narazil na britské bitevní lodě a neúspěšně se pokusil jednu z nich torpédovat. U-29 byla u hladiny, bitevní loď Dreadnought spatřila její periskop a najela na ni; U-29 se rozlomila a všichni muži na palubě zahynuli.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha