Německé tanky Panzer

Snímek, pořízený 18. května 1940, zachycuje německé tanky v továrně před předáním vojsku. Na lanech je zavěšen tank Panzer III, vepředu vlevo další, vzadu na zemi stojí tank Panzer I.

 

Od první poloviny třicátých let vyvinulo Německo čtyři typy tanků, jež se uplatnily na bojištích druhé světové války. Lehké tanky Panzer I (PzKpfw I; SdKfz 101) o váze 5,4 tun vyzbrojený dvojicí kulometů, ani Panzer II (PzKpfw II; SdKfz 121) o váze 8,9 tun a pyšnící se protitankovým kanónem ráže 20 mm, nepředstavovaly perspektivní typy. Byly však nasazeny ve větších počtech v prvních fázích války a vyrovnávaly tak fakt, že modernějších tanků tehdy Německo mělo málo. Tyto pokročilejší střední tanky Panzer III (PzKpfw III; SdKfz 141) a Panzer IV (PzKpfw IV; SdKfz 161) byly vyvíjeny oba ve stejnou dobu, v boji měly spolupracovat a plnit přitom různé úkoly. Zatímco Panzer IV se svým krátkým kanónem ráže 75 mm měl podporovat pěchotu a likvidovat nepřátelské opěrné body, Panzer III měl ničit tanky protivníka.

Vývoj tanku Panzer III byl zahájen počátkem roku 1934, ze čtyř oslovených firem vyhrál návrh firmy Daimler-Benz, jež vyrobila první stroje verze Ausf. A roku 1937. Tank PzKpfw III Ausf. A byl 5,69 m dlouhý, 2,81 m široký a 2,34 m vysoký. Jeho pancéřování bylo silné max. 15 mm, stroj vážil 15,4 tun a mohl jet rychlostí až 32 km/h. Primárnímu zaměření na boj proti nepřátelským tankům měla odpovídat i zvolená výzbroj, zde však došlo ke sporu. Tou dobou měla německá armáda zaveden do výzbroje protitankový kanón 3,7-cm-PaK 36, německý Zbrojní úřad byl přesvědčen o tom, že bude z hlediska produkce nejvýhodnější vybavit kanónem stejné ráže i tank. Generál Heinz Guderian upřednostňoval kanón ráže 5 cm, svůj názor neprosadil, dosáhl však alespoň toho, že věž tanku umožňovala případnou montáž silnějšího a těžšího kanónu ráže 5 cm. Sekundární výzbroj představovala trojice kulometů MG 34 ráže 7,92 mm, z nich dva byly spřažené s kanónem. Posádku tvořilo 5 mužů.

První verze (Ausf. A až D) byly vyráběny v malých sériích po 10 až 30 kusech, lišily se např. počtem pojezdových kol. Sloužily zejména k testování schopností stroje a později byly používány zejména k výcviku. První větší sérii (96 kusů) představovala teprve verze Ausf. E z let 1938–39, jejíž pancéřování bylo zesíleno na 30 mm, hmotnost vzrostla na 19,5 tun a rychlost na 40 km/h. Dále bylo ve výrobě vícero verzí najednou, vyráběných ve větších sériích. Od června 1940 byl tank konečně vybaven silnějším kanónem 5-cm-KwK 38 L/42, na nějž byly přezbrojeny i některé starší stroje, naopak zmizel jeden spřažený kulomet. U verze Ausf. H z roku 1940 bylo pancéřování zesíleno na některých místech až na 60 mm. Při tažení do Polska bylo nasazeno 98 strojů, v květnu 1940 bylo v západní Evropě použito 350 strojů, přepadení SSSR se účastnila tisícovka těchto tanků – tou dobou se jednalo o nejpočetnější německý tank. Od přelomu let 1941–42 byl na některé stroje montován silnější kanón 5-cm-KwK 39 L/60 s délkou odpovídající šedesátinásobku ráže, němečtí konstruktéři zavedli i představný pancíř chránící věž a boky, avšak to nemohlo nic měnit na tom, že stroj se nemohl měřit s nejnovějšími sovětskými typy. Poslední verze Ausf. N z roku 1942 byla vybavena krátkým kanónem 7,5-cm-KwK L/24, byla určena převážně k boji proti pěchotě, zatímco jiné tanky bojovaly proti obrněné technice soupeře – původní účel tanku Panzer III tak byl na hlavu postaven. Tento typ byl příliš malý, než aby mohl být nést silnější výzbroj, a v srpnu 1943 byla jeho výroba zastavena. Celkem bylo vyrobeno zhruba 5700 strojů všech verzí.

Tento tank posloužil jako základ pro jiné stroje, od velitelských tanků se silnějším pancéřováním a pouze s maketou kanónu, přes plamenometné stroje až po tanky určené pro invazi do Británie, jež měly plout po mořském dně až do hloubky 15 m. Na podvozku tanku Panzer III vzniklo útočné dělo StuG III s kanónem ráže 7,5 cm, vyrobené v počtu zhruba 10 000 strojů, nebo samohybné dělo StuH 42 s houfnicí ráže 10,5 cm, jehož bylo od roku 1942 vyrobeno přibližně 1300 kusů. Část vyrobených tanků Panzer III byla přestavěna na útočná děla, jiné sloužily jako vyprošťovací tanky. Zajímavostí je, že i Sověti přestavěli zhruba 200 těchto kořistních tanků na samohybná děla SU-76i.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha