NOVOTNÝ, Antonín. Polní pošta československých a spojeneckých vojsk na Rusi a její pošt. známky

 

Polní pošta se stala neoddělitelnou součástí celku vojska. Výjimkou nebyla ani první světová válka a její bojiště, včetně východní fronty jako působiště československých dobrovolnických sborů. Jejich situace byla komplikovaná tou skutečností, že každá bojující mocnost provozovala polní poštu v již zavedeném a vybaveném systému, nicméně pošta legionářů v Rusku se musela do určité doby spoléhat na existující ruskou infrastrukturu, či později na vlastní prostředky.

Polní pošta československých legií v Rusku byla jako taková zřízena v červenci 1918. V Čeljabinsku bylo přijato rozhodnutí o založení vlastní polní pošty, neboť stávající systém kurýrů a poslů kapacitně nepostačoval vzrůstající produkci mj. pochodové tiskárny. V srpnu téhož roku byl záměr založení polní pošty podpořen R. Medkem, který vstupní finanční zálohou umožnil zhotovení prvních razítek a základního vybavení mobilních poštovních poboček (tzv. ambulancí), vzniklých modifikací existujících nákladních vagonů. I tento záměr byl provázen nedostatkem materiálu, náčiní a organizačními problémy, neboť bylo nutno si půjčit nářadí od místních řemeslníků. Autor situaci doslovně popisuje: „při půjčení nářadí na výstavbu jednotlivých železničních poboček nájemné za toto náčiní jsem platil špiritusem, a když jsem ho neměl, přišli si vždy dělníci pro nářadí, že už ho potřebují. V takovém případě polní pošta hořela a všichni jsme sháněli špiritus a opatřili jej za každou cenu“.

Další kapitolou bylo personální osazení ambulancí, místně zřizovaných poštovních poboček a samotný provoz poštovního spojení. V období zahájení činnosti pošty čítal personál kolem 60 osob, které zajišťovaly činnost sedmi poštovních úřadů a čtyř poselných dílen. Jen zlomek z příslušníků polní pošty měl potřebné profesní zkušenosti z civilního života. První mobilní pošta vyrazila na svou cestu 16. 9. 1918 z Čeljabinsku do Syzraně, druhá 18. téhož měsíce. Okruh Čeljabinsk, Syzraň, Čeljabinsk, Irkutsk včetně prodlev na jednotlivých stanicích pak trval 16 dnů. Od původně jen listovních zásilek se působnost pošty rozšířila o časopisy, brožurky a tiskopisy produkované pochodovou tiskárnou. Poštovní spojení s Československem bylo zajištěno pomocí lodí transportujících válečné invalidy.

K činnosti pošty patří také neoddělitelně poštovní známky. Tyto měly svůj prapůvod v ruských desetikopějkových známkách “Češskaja počta” sloužících k frankování dopisů adresovaných příslušníkům čs. vojska a odeslaných z Ruska. Původní návrhy nových známek, mezi jejichž autory byl např. Otakar Číla, pochází z podzimu roku 1919. Vybrané návrhy byly tištěny v pronajaté litografické dílně v Irkutsku a první emise dosáhla ve všech variantách nákladu přes 30 000 kusů. Jednalo se o známky za 25 kopějek s depikcí irkutského chrámu a 50 kopějek s vyobrazením obrněného vlaku Orlík s postavou dobrovolce na rubové straně.

Útlá kniha o třiceti stranách byla vydána nákladem Moravského legionáře, jedné z předcházejících organizaci Československé obce legionářské. Po všech stranách úsporně řešený titul je z typografického hlediska zajímavý několika ozdobnými bordurovými pásy situovanými do záhlaví stran. Z obsahového hlediska se jedná o stručný, ale pozoruhodný vhled do nepříliš zmapované kapitoly působení čsl. legií v Rusku.

Citace:

NOVOTNÝ, Antonín. Polní pošta československých a spojeneckých vojsk na Rusi a její pošt. známky. Brno: Moravský legionář, 1923.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha