Opakovačka s křesadlovým zámkem, J. F. Karg, Innsbruck, kolem 1700

 

Koncem 17. a v 18. století se značně rozšířily opakovací pušky a pistole, za jejichž konstruktéry jsou pokládáni italští puškaři Lorenzoni nebo Berselli, ale také jiní puškaři italského či zahraničního původu, z nichž někteří se sami označovali za vynálezce tohoto systému.

V pažbě pušky nebo v rukojeti pistole jsou umístěny dva trubicovité zásobníky na střelný prach a kule. Pohybem páky na levé straně se otáčí příčný válec, do jehož prohlubní se ze zásobníků přemístí potřebná dávka prachu a kule, jež se dopraví do hlavně. Při manipulaci s pákou musela být zbraň skloněna ústím k zemi, aby kule a prach mohly spadnout do prohlubní v příčném válci. Při pohybu páky byl současně natažen kohout do pojistné polohy a do pánvičky se nasypal prach z malého zásobníku, jenž je součástí zámku.

Systém vypadá komplikovaně, ale mnoho desítek zachovaných pušek a pistolí této konstrukce svědčí o tom, že zbraně musely fungovat. Jejich palebná rychlost byla pak mnohonásobně vyšší ve srovnání s běžnými jednorannými předovkami.

Exemplář z dílny innsbruckského puškaře Johanna Franze Karga má na hlavni seshora připevněnu mosaznou plošinu s nápisem „JOHANES FRANZISCUS KARG YNVENTOR YNSPRUG“. Puškař Karg se tedy sám označil za vynálezce („ynventor“), i když zbraně této konstrukce vyráběli již o několik desetiletí dříve různí italští puškaři.

Johann Franz Karg, jenž se stal mistrem v roce 1682 a zemřel v roce 1732, byl významným umělcem a posledním dvorním tyrolským puškařem.

Celková délka 1170 mm, délka hlavně 715 mm, ráže 13 mm.

Puška byla do sbírek VHÚ získána v roce 1954 převodem ze zámku Teplice.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha