Palubní deska letounu Aero Ae-45

 

Krátce po skončení 2. světové války vznikl ve vysočanském Aeru elegantně řešený čtyřmístný dvoumotorový stroj určený především jako aerotaxi pro nepravidelnou leteckou dopravu a vzdušnou turistiku. Jeho velice pokroková celokovová konstrukce zahrnovala zatažitelné hlavní podvozkové nohy, vztlakové klapky, na přání stavitelné vrtule a vyznačovala se prostornou bohatě prosklenou kabinou, která byla větrána i vytápěna. Všechny systémy, kromě řízení, byly poháněny elektricky a proto se letoun velice snadno pilotoval. Filozofie stavby nezapřela německý Siebel Si 204, který byl za války i po ní v Aeru vyráběn. Start prototypu proběhl 21. července 1947 a po drobných úpravách se rozjela sériová výroba, která nakonec dala na 200 kusů letadel. Úspěšný stroj byl dodáván státním podnikům, ČSA a také armádě, kde sloužil k výcviku posádek vícemotorových letadel. Díky promyšlené obchodní filozofii a reklamě zaznamenal také veliký prodejní úspěch v zahraničí. Na původní vysočanskou výrobu pak navázala produkce v n.p. Let v Kunovicích, kde byla konstrukce letounu nadále vylepšována. V podsbírce Letecký materiál se nachází palubní deska Ae-45 z původní výroby. Podle vyraženého čísla by se mělo jednat o letoun vyrobený v roce 1949 jako dvanáctý sériový kus. Byl původně dodán MNO a létal asi s trupovým číslem 4912 ve vojenském markingu. Podle záznamů byl pak stroj v roce 1959 zapsán do čs. leteckého rejstříku jako OK-DMP a majitelem se stal aeroklub. V roce 1980 pak byl z rejstříku vymazán a zřejmě rozebrán. Duralová hlavní palubní deska o šířce 870 mm a výšce 270 mm byla z čelní strany nastříkána černou matovou barvou. Nesla základní letové přístroje a všechny přístroje a výstražná světla pro kontrolu motorů. Většina ukazatelů pocházela ještě z trofejní německé výroby. Do sbírky VHÚ se deska dostala někdy v osmdesátých letech minulého století a je vystavována v rámci expozice Stará Aerovka.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha