Pistole – větrovka, Mathias Wider, Litovel, konec 18. století

 

Existují pušky a pistole, vnějším vzhledem téměř shodné s palnými zbraněmi, ale mezi palné zbraně nepatřící, protože v nich střelu neuvádí do pohybu energie vzniklá hořením střelného prachu, ale tlak vzduchu. Vedle vzduchovek, u nichž vzniká stlačený vzduch až v okamžiku výstřelu, se zejména v 19. století rozšířily také větrovky, u nichž byl vzduch stlačen předem ve speciální nádrži tvořící součást zbraně.

Tak je tomu i v případě představované pistole, kdy odšroubovatelná tlaková nádoba plní současně i funkci rukojeti. Kovová nádoba na stlačený vzduch má jeden ventil, který slouží jak k plnění, tak i k vypouštění vzduchu. Nádoba bývala opatřena látkovým nebo koženým potahem, který sloužil jako tepelná izolace při uchopení zbraně, a to jak ve velkém chladu, kdy kov studil, tak i při opačných teplotách, kdy byla kovová nádrž rozpálena, ať již působením slunečních paprsků nebo rychlým pumpováním při huštění vzduchové nádrže. Pumpování vzduchu do nádrže však probíhalo jinak, než je obvyklé dnes. Pístnice hustilky byla nehybná, přišlápnutá chodidly k zemi a pumpující muž pohyboval přímo tlakovou nádobou. Před výstřelem bylo nutné natáhnout kohout, po zmáčknutí spouště udeřila úderníková jehla do přepustného ventilu, čímž byla uvolněna část stlačeného vzduchu, který vyhnal kuli z hlavně.

Hlaveň válcová, s hladkým vývrtem, mosazná muška. Francouzský křesadlový zámek (zde je k funkci potřeba pouze kohout), zámková deska bohatě zdobena rytou loveckou scénou a signována “MATHIAS WIDER IN LITAV”. Zámková protideska mosazná, připevněna dvěma šrouby. Polopažbená, předpažbí ze dřeva s jednoduchou řezbou, půlobjímka pod ústím z rohoviny. Rukojeť tvoří železná nádoba na stlačený vzduch, která byla původně zřejmě pokryta kůží. Na odšroubovatelné nádobě raženo 400 (rukojeť snesla 400 rázů pumpy).   Kování mosazné, zdobené ornamentální rytinou. Dřevěný nabiják s pěchovákem z rohoviny.

Délka 390 mm, délka hlavně 212 mm, ráže 11 mm, hmotnost 1558 g.

Pistole byla do sbírky VHÚ získána převodem v roce 1949.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha