Pistole – větrovka systému Girandoni, J. Contriner, Vídeň, kolem 1820

 

Existují pušky a pistole, vnějším vzhledem téměř shodné s palnými zbraněmi, ale mezi palné zbraně nepatřící, protože v nich střelu neuvádí do pohybu energie vzniklá hořením střelného prachu, ale tlak vzduchu. Vedle vzduchovek, u nichž vzniká stlačený vzduch až v okamžiku výstřelu, se zejména v 19. století rozšířily také větrovky, u nichž byl vzduch stlačen předem ve speciální nádrži tvořící součást zbraně.

Tak je tomu i v případě představované pistole, kdy odšroubovatelná tlaková nádoba plní současně i funkci rukojeti. Kovová nádoba na stlačený vzduch má jeden ventil, který slouží jak k plnění, tak i k vypouštění vzduchu. Nádoba bývala opatřena látkovým nebo koženým potahem, který sloužil jako tepelná izolace při uchopení zbraně, a to jak ve velkém chladu, kdy kov studil, tak i při opačných teplotách, kdy byla kovová nádrž rozpálena, ať již působením slunečních paprsků nebo rychlým pumpováním při huštění vzduchové nádrže. Pumpování vzduchu do nádrže však probíhalo jinak, než je obvyklé dnes. Pístnice hustilky byla nehybná, přišlápnutá chodidly k zemi a pumpující muž pohyboval přímo tlakovou nádobou.

Před výstřelem bylo nutné natáhnout kohout, po zmáčknutí spouště udeřila úderníková jehla do přepustného ventilu, čímž byla uvolněna část stlačeného vzduchu, který vyhnal kuli z hlavně. Tlak vzduchu v tlakové nádobě se po každém výstřelu snižoval, postupně se tak o něco zmenšoval i účinný dostřel. Plně nahuštěná tlaková nádoba měla přesto dostatečnou kapacitu na dvacet i více výstřelů. Poté bylo nutno do nádoby vzduch znovu napumpovat. Nebezpečné bylo nadměrné zvýšení tlaku vzduchu v nádobě, ať již přepumpováním nebo vlivem horka na slunci nebo v blízkosti kamen, kdy docházelo k neštěstím při roztržení tlakové nádoby. Z tohoto důvodu byly později větrovky zakazovány.

Předpisem z roku 1776 zavedla rakouská armáda v omezeném množství do své výzbroje opakovací větrovku, zkonstruovanou zkonstruovaná Bartlomeem Girandonim (1744−1799). Jejím charakteristickým znakem je trubicovitý zásobník na dvacet střel, kdy jediným pohybem příčného blokového závěru bylo možné rychle přemístit střelu ze zásobníku do hlavně. Opakovací zbraně stejné konstrukce vyráběli koncem 18. a v první polovině 19. století různí puškaři i pro civilní použití. Tak je tomu i v případě představované pistole, která má na pravé straně hlavně trubicovitý zásobník na deset střel. Na hlavni je signována „CONTRINER“, jménem Josefa Contrinera, puškařského mistra ve Vídni od roku 1810.

Délka 360 mm, délka hlavně 210 mm, ráže 10 mm, hmotnost 1230 g.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha