Mezi nejneobvyklejší létající aparáty ze sbírky VHÚ lze bezesporu zařadit i unikátní vodní kluzák, který si na počátku sedmdesátých let minulého století postavili pánové Jiří Trejbal a René Prášil.
Šlo o poměrně robustní jednomístný hornoplošník, vybavený dvěma důmyslně zkonstruovanými plováky. Kluzák byl řízen aerodynamicky klasickým ručním a nožním řízením, ovládajícím křidélka a ocasní kormidla. Do vzduchu se stroj měl dostávat ve vleku za motorovým člunem, pomocí dlouhého lana s plovákem.
Převážně dřevěný kluzák měl křídlo o rozpětí 6,9 m s docela tlustým profilem a relativně ostrou náběžnou hranou. Jeho délka pak byla 4,55 m a prázdná hmotnost 105 kg. Od vodní hladiny se měl údajně odpoutávat při rychlosti 55 km/h.
O celé konstrukci, provozu a vlastnostech letounu není mnoho informací. Dochovalo se pouze pár fotografií dokumentujících průběh stavby kluzáku a dále několik snímků z letových zkoušek. Podle okolní krajiny šlo snad o povodí Vltavy a možná Dyje. Jeden záběr dokumentuje i rozložení kluzáku a jeho transport na vlečném vozíku za osobním automobilem Škoda 1000 MB.
Do sbírky VHÚ se tento zajímavý exponát z doby, která rozhodně nepřála amatérským konstrukcím, dostal koupí od majitelů. Dne 31. srpna 1979 byl přivezen do Leteckého muzea a ještě týž den zavěšen v expozičním hangáru č. 40. Na tomto místě pak setrval v původním stavu dodnes.