Podrobná mapa Podkarpatské Rusi

 

Na poválečné mírové konferenci v Paříži roku 1919 bylo rozhodnuto, že do nově vzniklého československého státu bude zahrnuto i území někdejší Uherské Rusi, známé také pod označením Zakarpatsko. V meziválečné Československé republice se pro tuto oblast používal u nás dodnes vžitý název Podkarpatská Rus.

Z národnostního hlediska se jednalo dosti o komplikovaný prostor. S ohledem na to, že země patřila několik staletí do území Uherského království, byli zde silně etablováni Maďaři. Významný podíl v obyvatelstvu drželi Židé a největší zastoupení pak měla slovanská etnická skupina Rusínů, která však ještě nebyla národnostně jednoznačně vyhraněná. Jednak byli Rusíni ovlivněni dlouholetou maďarizací, jednak dále projevovali dosti různorodou národní orientaci, ať už byla ukrajinská, ruská anebo taková, jež vycházela z představy o existenci samostatného rusínského národa. Vtělení do československého státu se tak pro představitele této skupiny zdálo být s ohledem na tehdejší územně-politickou situaci dobrým kompromisním řešením. Realita pak sice část rusínské elity zklamala, avšak obecně měla z hlediska kulturního a národnostního rozvoje pro Rusíny dvacetiletá existence v ČSR dosti blahodárné účinky. Jakýmsi vyvrcholením tohoto procesu bylo pak vyhlášení samostatné Karpatské Ukrajiny v březnových dnech roku 1939, kdy byl rozbit zbytek Československa. Tento státní útvar měl však nicméně pouze jepičí život, když zanikl po následném obsazení zbytku Podkarpatské Rusi Maďary.

Na Zakarpatsku pobývalo v období první republiky velké množství Čechů, kteří z velké části působili ve státní službě jako představitelé zdejší samosprávy, úředníci, četníci či vojáci. V Mukačevu vydaná Podrobná mapa Podkarpatské Rusi je jednou z reakcí na zvyšující se počet cest českých i slovenských obyvatel do této oblasti, v tomto případě byli hlavní cílovou skupinou turisté, kterým kromě samotné rozkládací mapy v měřítku 1:225 000 sloužil i doprovodný text se zevrubným popisem země a přehledem turistických tras. Knihovní exemplář byl původně součástí Archivu národního osvobození, jednoho z předchůdců Vojenského historického ústavu.

Citace:

GREGOR, František. Podrobná mapa Podkarpatské Rusi. Mukačevo: Novotný a Bartošek, 1925. 20 s.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha