Polská karabina wz. 1891/98/25

 

Většina nástupnických států se po rozpadu rakousko-uherské monarchie nacházela z výzbrojního hlediska ve velmi podobné situaci. Základy výzbroje tvořily především zbraně, jež se na jejich území nacházely po ukončení bojových operací. Polská armáda měla v prvních poválečných letech k dispozici 350 000 francouzských pušek a karabin systému Lebel a Berthier, 200 000 německých opakovaček Mauser, okolo 125 000 rakouských pušek Mannlicher, přibližně 120 000 ruských pušek a karabin systém Mosin, ale také okolo 40 000 anglických opakovaček Lee Enfield. Zbraně francouzského a rakouského původu měly záhy sloužit pouze ve výzbroji druhosledových jednotek, což se však týkalo rovněž opakovaček ruské, japonské či italské provenience. Pušky systému Mosin ovšem sehrály v historii polské výzbroje zajímavou roli v podobě transformace na německý náboj 7,92 mm Mauser, přijatý do výzbroje polské armády, podobně, jako tomu bylo v Československu.

Jelikož na základě rozhodnutí mezispojeneckého orgánu Dohody, známého jako Konference velvyslanců, z března 1921 získala Państwówa Fabryka Karabinów (PFK) ve Varšavě z někdejší Königlich Preussische Gewehrfabrik Danzig (po válce Gdaňsk) výrobní zařízení a dokumentaci k výrobě německých pušek Mauser vz. 98, což předurčilo pozdější volbu jednotné zbraně, ale také náboje 7,92 mm Mauser.

Jelikož ruské pušky a karabiny systému Mosin mělo ve výzbroji jezdectvo, rozhodla koncem roku 1923 výzbrojní správa (Komitet dla Spraw Uzbrojenia) nejen o jejich přeznačení, ale také o úpravě a adaptaci na zavedený náboj Mauser. Zakázky na přestavbu získaly Warsztaty Centralnej Skladnicy Broni Nr. 1 ve Varšavě a Fabryka Broni i Maszyn „ARMA“ ve Lvově. Úprava spočívala ve zkrácení hlavně o 180 mm, jejím převrtání a zhotovení vývrtu s nábojovou komorou pro náboj 7,92 mm Mauser. Průměr dna nábojnice náboje 7,62 mm Mosin byl větší, takže se adaptace neobešla bez výroby nové hlavy závěru s rozměrově odpovídajícím lůžkem pro dno nábojnice německého náboje. Nezbytnými úpravami prošlo také pouzdro závěru, přizpůsobené plnění schránky nábojovými pásky německé konstrukce. Předpažbí s nadpažbím muselo být zkráceno, přičemž přední kování s nosičem bodáku pocházelo z německých pušek vz. 98. Původní průvleky v pažbě a předpažbí pro upevnění ponosného popruhu zůstaly zachovány. V průběhu let 1923–1928 obě firmy zhotovily okolo 76 000 karabin, zavedených do polské výzbroje pod označením wz. 1891/98/23. Teprve v roce 1934 nařídil výzbrojní úřad (Department Uzbrojenia) upravit u všech karabin pažby a doplnit je poutky pro zavedený popruh, používaný u pušek wz. 29. Zřejmě teprve tehdy došlo k přeznačení upravených pušek na wz. 1891/98/25. Ve výzbroji polské armády se upravené karabiny udržely až do přepadení Polska německou armádou v září 1939. Kromě oddílů jezdectva se ale dostaly také do výzbroje oddílů pohraniční stráže (Strazy Granicznej), zformované v roce 1928. Používala je rovněž státní policie (Policja Państwowa).

Exemplář z roku 1925, upravený dílnou č. 1 ve Varšavě, získalo muzeum v roce 1946 převodem z Posádkového velitelství Velké Prahy (PVVP).

Ráž: 7,92 mm Mauser

Celková délka: 1111 mm

Délka hlavně: 605 mm

Délka záměrné: 507 mm

Kapacita nábojové schránky: 5 nábojů

Hmotnost: 3320 g

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha