Prachovnice mušketýrská, 17. století

 

Od samého počátku existence palných zbraní byla s jejich užíváním a údržbou spojena řada dalších předmětů. Až do 19. století byla naprostá většina pušek i pistolí nabíjena zepředu a střelec musel do své zbraně vložit střelu, střelný prach i prostředek k jeho vznícení odděleně. Střelný prach byl původně nošen v koženém váčku, od 16. století se používaly prachovnice různých tvarů a z roztodivných materiálů. Měly chránit střelný prach před nepříznivým počasím a udržet jej v suchu, neboť zvlhnutí střelného prachu znemožňovalo střelbu.

Mušketýrské prachovnice měly lichoběžníkový nebo obloukový tvar a z důvodu zvýšení životnosti byly často potaženy kůží. Jejich železné kování bývalo hladké, málokdy opatřeno jednoduchou řezanou výzdobou. Prachovnice musela mít násypný otvor, jímž se prach nasypal dovnitř a jímž se odsypávala dávka potřebná k výstřelu. Po stranách byly umístěny kroužky k provlečení závěsné šňůry, na vnitřní straně mohl být hák k u pevnění prachovnice na řemen.

Tělo obloukové, dřevěné. Kování železné. Násypná trubice s pérovým uzávěrem. Čtyři očka k provlečení závěsné šňůry. Po odšroubování horního očka lze horní kování s násypnou trubicí odklopit. Na vnitřní straně železný hák k upevnění prachovnice za řemen.

Výška 325 mm, šířka 113 mm, hmotnost 398 g.

Prachovnice byla do sbírky VHÚ získána v roce 1948 převodem.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha