První československá rádiová stanice TRD vz. 23

Základním problémem, před kterým stálo telegrafní vojsko čs. branné moci od samého vzniku, byl akutní nedostatek spojovacího materiálu. Již v listopadu 1918 bylo v kasárnách na pražském Újezdě zřízeno Ústřední telegrafické skladiště a v červnu 1919 při něm vznikly dílny pro opravu telegrafního materiálu. Po přestěhování na pražský Pohořelec byla v rámci skladiště v listopadu 1921 ustanovena sedmičlenná studijní komise pro stanovení vzorů přístrojů. Jejím členem se stal rovněž poručík Karel Deyl, který se krátce před tím vrátil ze studií na Vysoké škole radiotelegrafní v Paříži. Pro podzimní armádní manévry, které se konaly v září 1923 poblíž Poličky, dílny dodaly prvních osm zákopových rádiových stanic TRD I. Jednalo se o první výrobek svého druhu v Československu. Stanice byla pojmenována podle svých tvůrců (škpt. Tomského, škpt. Racka a npor. Deyla – viz. foto zleva). Armáda ocenila především jednoduchou obsluhu stanic. Při manévrech se osvědčily natolik, že byla okamžitě objednána jejich sériová výroba jako rádiových stanic vz. 23.
Výnosem MNO ze dne 22. ledna 1924 byly se zpětnou platností od 1. ledna ustaveny samostatné Vojenské telegrafní dílny, jejichž ředitelem byl jmenován škpt. Otto Tomský, vedoucím provozu škpt. Jan Racek a vedoucím laboratoří npor. Karel Deyl.
Stanice vz. 23 byla dlouhovlnná rádiová stanice pracující v pásmu od 500 do 1000 kHz ve dvou přepínatelných rozsazích. V pravé části stanice byl vestavěn vysílač RV 1 a v levé přijímač RP 1, který bylo možné vyjmout a mohl pracovat samostatně.

Ve sbírkách Vojenského historického ústavu se nachází modernizovaná verze stanice vz. 23/28, která byla získána v roce 1989 převodem z Národního technického muzea.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha