Puška Mauser-Jelen
Hledání vhodné pušky do výzbroje mladé československé armády se v prvních letech existence republiky neslo ve znamení volby mezi systémem Mannlicher a Mauser. První z nich patřil mezi dědictví po rakouské armádě, navíc doplňované nákupy v zahraničí, a druhý získávaný sice také z levných válečných přebytků v okolních státech, ale podpořený zakoupením výrobního zařízení ze zbrojovky Mauser v Oberndorfu. Československé státní závody na výrobu zbraní v Brně (pozdější Československá zbrojovka, a. s., Brno) se tak staly v meziválečném období výhradním dodavatelem pušek pro čs. armádu. Pušku podle svých úprav se pokoušel od roku 1919 prosadit u vojenské správy nadporučík v záloze Rudolf Jelen (27. 1. 1876 – 10. 3. 1938). Jejím základem byla puška Mauser vz. 1912 vyráběná rakouskou zbrojovkou ve Štýru pro Mexiko. Jelenovy úpravy, patentově chráněné včetně konstrukce bodáku, ji vzhledově v mnohém přibližovaly anglickým puškám Lee-Enfield. MNO se puškami Jelen začalo vážněji zabývat na jaře 1920 a po objednání tří zkušebních vzorků se rozhodlo nechat v brněnské zbrojovce vyrobit celkem 150 kusů ke zkouškám. Poptávka Království Srbska, Chorvatska a Slovinska, jak se do roku 1929 Jugoslávie nazývala, ale zvýšila objednávku o dalších 150 pušek. Výroba trvala až do února 1922, kdy je armáda začala zkoušet a zbraně pro Jugoslávii zbrojovka odeslala o dva měsíce později. Závěry zkoušek, formulované v září 1922, nevyzněly ve prospěch Jelenovy konstrukce a MNO je pustilo ze zřetele. Pušek Mauser-Jelen se mnoho nedochovalo a uvedený exemplář předala Vojenskému historickému ústavu v prosinci 1960 tehdejší Hlavní správa Veřejné Bezpečnosti (HS VB).