Rakousko-uherský bodák vzor 1867 na pušku Werndl vzor 1867
Početnou skupinu mezi bodáky užívanými v habsburské armádě tvořily dlouhé bodáky se šavlovou (jataganovou) čepelí. Pro svou délku byly používány i jako samostatné sečné zbraně, nahrazující poboční pěchotní šavli. Právě značná délka a s ní i související váha byly největšími nedostatky těchto zbraní, neboť vojákovi při manipulaci s dlouhou pěchotní puškou často překážely. První šavlový bodák byl v rakousko-uherské armádě zaveden s puškou Werndl vzor 1867 a od všech svých následovníků je lehce rozeznatelný, neboť jako jediný má střenky rukojeti vyrobeny z lisované kůže. Nákružek příčky má charakteristický slzovitý nálitek a poprvé je u rakouských bodáků příčka protažena v hák, zahnutý směrem k čepeli. Tento hák sloužil ke vzájemnému zaklesnutí pušek s nasazenými bodáky při jejich stavění do kozlů. Bodák pro poddůstojníky se od verze pro mužstvo lišil pouze v pohyblivém oválném průvleku na třapec, který byl připevněn na vnitřní straně hlavice jílce. Pochvy bodáků na pušky Werndl byly vyrobeny z ocelového plechu, jehož povrch byl černě lakován. Pro pevné zajištění bodáku byly v pochvě umístěny dvě podélné dřevěné dýhy.
Bodák byl do sbírek VHÚ získán v roce 1946 převodem ze zbrojnice Ořechovka.