Rakousko-uherský bodák vzor 1867 pro mužstvo na pušku Werndl vzor 1867 a vzor 1867/77 (úprava zkrácením)

 

Početnou skupinu mezi bodáky užívanými v habsburské armádě tvořily dlouhé bodáky se šavlovou (jataganovou) čepelí. Pro svou délku byly používány i jako samostatné sečné zbraně, nahrazující poboční pěchotní šavli. Právě značná délka a s ní i související váha byly největšími nedostatky těchto zbraní, neboť vojákovi při manipulaci s dlouhou pěchotní puškou často překážely. První šavlový bodák byl v rakousko-uherské armádě zaveden s puškou Werndl vzor 1867 a od všech svých následovníků je lehce rozeznatelný, neboť jako jediný má střenky rukojeti vyrobeny z lisované kůže. Nákružek příčky má charakteristický slzovitý nálitek a poprvé je u rakouských bodáků příčka protažena v hák, zahnutý směrem k čepeli. Tento hák sloužil ke vzájemnému zaklesnutí pušek s nasazenými bodáky při jejich stavění do kozlů. Bodák pro poddůstojníky se od verze pro mužstvo lišil pouze v pohyblivém oválném průvleku na třapec, který byl připevněn na vnitřní straně hlavice jílce. Pochvy bodáků na pušky Werndl byly vyrobeny z ocelového plechu, jehož povrch byl černě lakován. Pro pevné zajištění bodáku byly v pochvě umístěny dvě podélné dřevěné dýhy. Od roku 1873 byly čepele i pochvy bodáků vzor 1867 zkracovány o 105 mm a v této podobě byly používány ještě několik dalších desetiletí.

Délka 603 mm, délka čepele 474 mm, šířka čepele 30 mm, průměr nákružku 19 mm.

Bodák byl do sbírky VHÚ získán v roce 1947 převodem z Ústřední zbrojnice Ořechovka.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha