Rakousko-uherský pancéřový křižník Sankt Georg

Snímky zachycují rakousko-uherský pancéřový křižník Sankt Georg. Na jednom snímku je křižník na základně, na druhém je zachycen při pohledu zleva zezadu.

 

Stavba tohoto třetího rakousko-uherského pancéřového křižníku představovala součást námořních závodů ve zbrojení mezi Rakousko-Uherskem a Itálií. Zahájena byla 11. března 1901 v Pule, loď byla spuštěna na vodu roku 1903 a do služby byla zařazena v červenci 1905. Projekt lodi vznikl vylepšením designu předchozích dvou plavidel Kaiserin und Königin Maria Theresia a Kaiser Karl VI.

Křižník Sankt Georg měl výtlak přes 8000 tun, dlouhý byl 123 m a 19 m široký; ponor činil přes 6 m. Pancéřování boků bylo silné až 210 mm, stejně tak u dělových věží. Velitelská věž nesla pancíř o síle až 200 mm, pancéřová paluba byla silná až 60 mm. Maximální rychlost činila 22 uzlů. Hlavní výzbroj představovala dvě děla ráže 240 mm ve věži na přídi, dále pět děl ráže 190 mm – čtyři v kasematách uprostřed trupu a jedno ve věži na zádi. V kasematách byla umístěna rovněž čtyři děla ráže 150 mm, dále loď nesla menší dělostřeleckou výzbroj; všechna děla pocházela z plzeňské Škodovky. Vedle toho byla loď vyzbrojena dvěma torpédomety 450 mm. Posádku tvořilo 630 mužů.

Po svém zařazení do služby loď podnikala plavby do východního Středomoří, roku 1907 plula k americkým břehům a zúčastnila se velké mezinárodní přehlídky k výročí 300 let od založení Jamestownu – první stálé anglické kolonie na severoamerické pevnině. Po vypuknutí první světové války se křižník podílel na výpadu, jehož cílem bylo zmást Brity a přesvědčit je, že německé lodě Goeben a Breslau se hodlají spojit s rakousko-uherským loďstvem.

Již od první noci po italském vstupu do války 23. května 1915 se křižník Sankt Georg se účastnil útoků na italské přístavy. Ve dnech 14.–15. května 1917 se podílel na bitvě v Otrantské úžině, jíž se podařilo narušit tamní dohodovou protiponorkovou bariéru. V českém prostředí je Sankt Georg nejznámější kvůli podílu části jeho posádky na neúspěšné vzpouře v Boce Kotorské počátkem února 1918. Po potlačení vzpoury byl křižník vyřazen ze služby. Osud lodi se naplnil roku 1920. Po skončení první světové války křižník připadl Spojenému království, loď byla prodána italskému zájemci k sešrotování.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha