Rakousko-uherský zákopový biják, 1914–1918

 

V zákopových bojích první světové války bylo užíváno velké množství různých typů bijáků, jež se vzájemně mohly odlišovat jednak tvarem i materiálem rukojeti a násady (dřevo, ocelové péro), jednak tvarem hlavice (koule, krychle, hruška, různé typy ocelových korunek s hroty apod.). V případě boje muže proti muži v úzkém zákopu velmi často posloužila i obyčejná polní lopatka, jejíž dobře vedený úder mohl mít často fatálnější následky než poranění palnou zbraní.

Hlavice kulovitá, ze železného odlitku, s osmi hroty po obvodu a jedním hrotem na vrcholu. K rukojeti připevněna dvěma hřeby. Rukojeť dřevěná, válcovitá, zakončená cibulovitou hlavicí s otvorem pro kožený zápěstní řemínek.

Délka 602 mm, délka rukojeti 532 mm, hmotnost 818 g.

Biják byl součástí původní sbírky Památníku odboje.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha