Rakousko-uherští námořníci při nakládání uhlí

Snímky, pořízené kolem roku 1911, zachycují rakousko-uherské námořníky při a po nakládání uhlí na palubu jejich bitevní lodi.

 

Válečné lodě nikdy nemohly podnikat dlouhé plavby, aniž by potřebovaly doplnit zásoby na pevnině. S nástupem parolodí se tato potřeba stala ještě naléhavější, a proto mocnosti o to více usilovaly o zisk opěrných bodů – i na nejodlehlejších ostrovech uprostřed oceánů tak vznikaly strategicky významné uhelné stanice.

Největší problémy s doplňováním uhlí měly lodě ruského admirála Z. P. Rožestvenského při plavbě z Baltu na Dálný východ v letech 1904–05. Rusko nemělo po celé cestě jediný vlastní přístav; tomu, aby jeho lodě mohly doplňovat uhlí v přístavech neutrálních zemí, bránila britská diplomacie. Ruské lodě tak byly povětšinou nuceny doplňovat tisíce tun uhlí za tehdy třímílovou hranicí teritoriálních vod; uhlí jim na této plavbě dodávaly zejména uhelné parníky významné německé paroplavební společnosti HAPAG.

Nakládání uhlí byla vždy nebezpečná a špinavá práce, k tomu se přidalo i tropické horko; například před Dakarem zemřelo vyčerpáním několik námořníků včetně poručíka Nělidova, syna ruského velvyslance v Paříži. Ruské lodě se snažily nakládat co nejvíce uhlí, takže se nevešlo do uhelných bunkrů a válelo se na palubách i v důstojnických kajutách. Nešťastné ruské loďstvo, trpící i spoustou dalších problémů, bylo nakonec rozdrceno Japonci v bitvě u Cušimy ve dnech 27.–28. května 1905.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha