Rukávový znak jednotek Ruské osvobozenecké armády (Vlasovců)

Na plátno barevně tištěná rukávová nášivka Ruské osvobozenecké armády (ROA). Byla používána na levý rukáv polních stejnokrojů, jak stanovoval německý výstrojní předpis pro wehrmacht. Nášivky se vyskytovaly i ve vyšívané verzi nebo tkané verzi (BEWO).
V listopadu 1944 vznikla na základě manifestu Komitétu pro osvobození národů Ruska (KONR), kterému předsedal generál Andrej A. Vlasov, tzv. Ruská osvobozenecká armáda, jejímž základem byly již dříve zřízené dobrovolnické útvary složené z občanů Sovětského svazu. Ve výcvikových táborech v Německu postupně vznikla první a posléze i druhá divize ROA, kterým velel plk. Sergej Buňačenko. Samostatným útvarem se pak stala i letecká jednotka, jež disponovala jak stíhacími, tak i bombardovacími letouny. Důvody pro vstup do ROA byly různé: od podpůrného stanoviska k německé říši, přes čistý záměr bojovat proti Stalinovi, únik z drastických podmínek německých koncentračních táborů. Po neúspěšném nasazení ROA na soutoku Odry a Nisy byly její jednotky staženy na území Čech a Moravy. Již v té době se však gen. Vlasov pokoušel tajně jednat jak se západními spojenci, tak i s některými představiteli českého odboje. Snažil se rehabilitovat jednotky ROA a doufal v budoucí válku se SSSR. Na základě jednání s Českou národní radou se jednotky ROA začaly přesunovat na pomoc bojující Praze, kam dorazily v ranních hodinách 6. května. Vzhledem k těžké výzbroji, kterou disponovaly, byla jejich pomoc Pražskému povstání rozhodující. Dne 7. května nesla ROA hlavní tíhu bojů při odražení silného uskupení jednotek SS, které přicházely z výcvikového prostoru SS – Čechy z Benešovska a tím zřejmě i Prahu zachránila od totální devastace, kterou Němci plánovali pro zlomení odporu.
Na dobové fotografii z Komitétu pro osvobození národů Ruska, vedle generála Vlasova, sedí dva němečtí generálové, kteří mají nášivku ROA, ale nezvykle na pravém rukávu.

Tato konkrétní nášivka nebyla nikdy použita, proto z ní nebyl nikdy odstraněn bílý okraj; do sbírek VHÚ Praha byla zakoupena v roce 2005.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha