Ruský 107mm polní kanón vz. 1910 systému Schneider
Počátkem 20. století převzal francouzský koncern Schneider ruskou putilovskou zbrojovku. Mezi konstrukcemi, které vznikly v putilovském závodu, byl projekt moderního 107mm polního kanónu, který v porovnání se zbraněmi podobné ráže sliboval podstatné zvýšení dostřelu a účinnosti. Kanón měl ocelovou hlaveň plášťové konstrukce, šroubový závěr, hydromechanickou brzdu a vzduchový vratník. Jako munice bylo používáno nárazových a šrapnelových granátů. Kanón se přepravoval šestispřežím společně s muničním vozidlem se 14 kusy munice.
Kanón dosahoval tak výborných parametrů, že jej firma Schneider nabídla v ráži 105 mm francouzské armádě pod označením „Canon de 105 modele 1913 Schneider“, označovaný L 13 S. Ta jej zprvu odmítla, ale po prvních zkušenostech z 1. světové války jej začala hromadně zavádět. V ráži 107 mm byl tento kanón dodáván ruské, estonské a finské armádě. Kanón vážil v palebném postavení 2172 kg a byl schopen dostřelit 15,4 kg těžký tříštivo-trhavý granát do vzdálenosti 12,5 km.
Do sbírek Vojenského historického ústavu byl tento exponát získán v roce 1947 převodem z Vojenského muzea na Hradčanech.