Různé typy kluzáků vyvinuté v českých zemích

Snímky, pořízené v období rychlého rozmachu letectví na počátku dvacátého století, zachycují různé typy kluzáků vyvinuté v českých zemích.

 

První zprávy o létajících prostředcích nesoucích lidi pocházejí již ze starověku, mají však spíše bájný charakter. Z renesance jsou doloženy Leonardovy nerealizované plány létajících strojů. Cestu do vzduchu lidstvu doopravdy otevřel až první let horkovzdušného balónu bratří Montgolfierů z roku 1783.

Létající prostředky těžší vzduchu se vyvíjely pomaleji. Pokusy s letadly na parní pohon (jmenujme např. experiment Rusa Možajského z roku 1884) byly nepřesvědčivé. Velký rozmach zaznamenaly kluzáky, jejichž nejslavnějším propagátorem byl Němec Otto Lilienthal (smrtelně se zranil při svém posledním letu). Do dějin se nejvýrazněji zapsal první let dvojplošníku Aeroplane bratří Orvilla a Wilbura Wrightových, podniknutý v prosinci 1903. Proslavil se i brazilský letec Albert Santos-Dumont, jenž létal na vzducholodích i prvních letadlech. Nová meta byla pokořena 25. července 1909, kdy Francouz Louis Blériot přeletěl kanál La Manche.

Letadla však měla využití i ve vojenství, a to nejen k leteckému průzkumu. Jako první je využili k bombardování Italové roku 1911 v Tripolsku za války proti Osmanské říši. (Je ironií, že již v létě 1849 nasadila rakouská armáda proti Italům v Benátkách bomby nesené balóny.) Před rokem 1914 si letadla nalezla cestu do všech relevantních armád a první světová válka přinesla netušený rozvoj letecké techniky.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha