Samopal Beretta M 38/44

 

Hlavní konstruktér firmy Fabbrica D´ Armi Pietro Beretta v Gardone Tullio Marengoni (1881–1965) zkonstruoval řadu samonabíjecích pistolí, ale také velmi známých samopalů M 38A a M 38/42, zavedených především v italské armádě. První sériově vyráběný model M 38A měl hlaveň v délce 317 mm uloženou v perforovaném ochranném plášti a zásobníkovou šachtu uzavírala suvná krytka. V průběhu výroby došlo k řadě zjednodušení, zejména závěrového mechanismu, kdy pohyblivý úderník nahradil pevný zápalník. Následný konstrukčně zjednodušený model 38/42, původně určený především do výzbroje výsadkových jednotek, měl již kratší hlaveň vyztuženou podélnými žebry a předpažbí sahalo pouze k zásobníkové šachtě. Výrobně náročné, třískově obráběné pouzdro závěru prošlo technologickými změnami a následně bylo vyráběno lisováním za studena. Původní koncepci s dělenou napínací rukojetí nahradila jednoduchá plechová krytka zakrývající drážku v pouzdře závěru.

Poslední variantu samopalu Beretta, vyráběných v průběhu druhé světové války, představoval model M 38/44 (někdy také označovaný jako M 38/43), lišící se od podstatně rozšířenějšího modelu M 38/42 především hladkým vnějším povrchem hlavně. Jejich značení na horní ploše pouzdra závěru se však nezměnilo.

V únoru 1944 objednalo německé OKH (Oberkommando des Heeres – Vrchní velitelství pozemních sil) u firmy Beretta výrobu modelů M 38/42 v počtu 20 000 kusů měsíčně, bez limitu objednávky. Německá armáda je zařadila do výzbroje pod označením MP 738 (i), původní model M 38A dostal označení MP 739 (i). Celková válečná produkce italských samopalů Beretta je dodnes předmětem diskuzí, exaktní informace o výrobě jednotlivých modelů se dosud neobjevily. Rámcové odhady hovoří o 150 000 až 230 000 vyrobených samopalů Beretta M 38/42 (včetně jejich zjednodušené verze M 38/44). Proto se také značně liší počty zbraní, jež se dostaly do německé výzbroje. Výpovědní hodnotu známých údajů zkresluje také skutečnost, že řada zbraní byla kořistního původu. Ani existence výkazů výroby by do produkce nemusela vnést příliš mnoho světla, jelikož továrna vyrobené samopaly mohla vykazovat bez modelového rozlišení. Zbraně z německé výzbroje, vyrobené v Gardone na základě přímých objednávek, lze rozeznat podle značení na horní ploše pouzdra závěru, kde je vyraženo: MP BERETTA Mod. 38/42 – Cal. 9.

Exemplář získalo muzeum v roce 1981 převodem z VÚ 1337 v Babicích u Říčan.

Ráž: 9 mm Parabellum

Celková délka: 795 mm

Délka hlavně: 196 mm

Délka záměrné: 310 mm

Kapacita zásobníku: 40 nábojů

Hmotnost: 3430 g (s prázdným 40raným zásobníkem)

Teoretická kadence: 550 ran/min.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha