Šavle pro úředníky Finanční stráže vzor 24

 

Nový československý stát si ponechal systém ochrany státních hranic zavedený již v habsburské monarchii. Již v únoru 1919 došlo k vyhlášení samostatného československého celního území, na jehož základě bylo nutné zajistit státní hranice nejen z bezpečnostního, ale i celního hlediska. Začaly vznikat první celní úřady a od poloviny roku 1919 byl zahájen provoz celnic na československo-rakouské hranici. Jejich činnost zajišťovala Finanční stráž československá, ozbrojený sbor ministerstva financí.

Jeho řád odpovídal řádu vojenskému, hlavními úkoly byly střežení celní hranice, vykonávání celního dozoru nad přechodem osob a přestupem zboží na celní hranici a hraničních vodách. Sbor konal i pomocné služby u celních úřadů.

Vládní nařízení č. 202 Sb. z prosince 1930 upravovalo dosavadní výzbroj a výstroj příslušníků finanční stráže. Předpis stanovoval pro úředníky jako služební zbraň pistoli, zřízenci, zřízenečtí čekatelé a pomocní zřízenci byli vyzbrojeni karabinou. Při výkonu služby s puškou měli příslušníci finanční stráže povinnost používat jako poboční zbraň bodák. Úředníci, zřízenci a čekatelé mohli při slavnostních úředních příležitostech a mimo službu nosit jako poboční zbraň šavli. Jednalo se o mírně upravenou šavli pro důstojníky armády vzor 24. Tato drobná úprava spočívala pouze v nahrazení malého státního znaku (armáda) na oblouku koše za střední státní znak (finanční stráž). Délka šavle se řídila výškou postavy, přičemž zavěšená šavle měla dosahovat ke kotníku levé nohy jejího nositele.

Čepel jednosečná, zakřivená, s oboustranným výbrusem a středovým hrotem. Na vnitřní straně značena výrobcem WLASZLOVITS ŠTÓS. Rukojeť dřevěná, potažená rybí kůží a ovinutá stáčeným drátkem. Koš páskový se třemi úponky, zdobený lipovými ratolestmi a středním státním znakem. Pochva z ocelového plechu, dvě objímky s očkem a pevným závěsným kroužkem.

Délka 1050 mm, délka čepele 875 mm, šířka čepele 19 mm, hmotnost 568 g, hmotnost s pochvou 916 g.

Šavle byla do sbírky VHÚ získána v roce 1973 nákupem v Tuzexu Praha.

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha