Sovětský samopal AK 47

 

Jméno sovětského konstruktéra Michaila Timofejeviče Kalašnikova (1919–2013) proslavil na celém světě samopal, respektive z hlediska dnešní terminologie útočná puška, AK 47, zavedený v roce 1949 do výzbroje Rudé armády pod označením „Avtomat Kalašnikova obrazca 1947 goda“. Na konstrukci zbraní začal Kalašnikov pracovat v roce 1942, avšak až do ukončení vývoje náboje střední balistické výkonnosti ráže 7,62 x 39 mm, jemuž předcházel pokusný náboj 7,62 x 41 mm, vyvíjel prototypy samopalů zařízené na pistolové náboje 7,62 mm Tokarev a 9 mm Makarov.

Nekonečné polemiky nakolik Kalašnikovova konstrukce vycházela z německé útočné pušky MP 43 (MP 44, StG 44) vycházejí z koncepční podobnosti obou zbraní, přičemž shodných konstrukčních prvků mají jen několik: systém uzamčení závěru s odběrem tlaku plynů na píst, segmentový zásobník s kapacitou 30 nábojů a obdobný přístup k řešení bicího mechanismu. Všechny další konstrukční uzly jsou však odlišné. Systém uzamčení sovětské zbraně je řešen otočným závorníkem se dvěma uzamykacími ozuby, německá zbraň pracovala s řešením se sklopným závorníkem. Vratný systém sovětské zbraně vedený v dutině nosiče závorníku se základnou v zadní části pouzdra závěru umožňoval vyřešit zbraň v provedení se sklopnou ramenní opěrkou, což německá konstrukce vylučovala. Poválečná internace duchovního otce německé zbraně Hugo Schmeissera (1884–1953) v místě výroby zbraní AK také dávala podnět k lichým spekulacím na téma Schmeisserova podílu na vývoji sovětské zbraně.

Do výzbroje byla zbraň zavedena v provedení s pevnou pažbou (AK 47) a sklopnou ramenní opěrkou (AKS 47), určenou pro výsadkové jednotky, osádky tanků a specialisty. Do sériové výroby se dostala v roce 1951 a původní konstrukce měla pouzdro závěru vyrobeno ze svařovaných výlisků, avšak technologické problémy přiměly konstruktéry zbrojovky v Iževsku nahradit jej záhy frézovaným výkovkem. V tomto provedení se Kalašnikovy vyráběly až do roku 1959, kdy ji nahradila modernizovaná verze AKM s pouzdrem závěru vyráběným z výlisků.

V průběhu desetiletí se Kalašnikov stal jednou z nejrozšířenějších pěchotních zbraní, zavedenou v řadě armád světa a dodávanou do mnoha zemí. Jejich celková produkce je dnes odhadována na více než 70 milionů zbraní a nic nenasvědčuje tomu, že by jejich čas již minul. Konflikty na Středním východě a v afrických zemích si bez nich lze jen těžko představit.

Exemplář s frézovaným pouzdrem závěru z prvního roku výroby a chybějící pažbou získalo muzeum v roce 2012 z Afghánistánu od 601. brigády rychlého nasazení.

Celková délka: 700 mm

Délka hlavně: 412 mm

Délka záměrné: 375 mm

Hmotnost se zásobníkem: 3894 g

 

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha