Sovětský těžký tank IS-122

 

Po bitvě u Kurska, která proběhla v létě 1943, byla provedena analýza, která vedla sovětské velení k závěru, že ani stávající těžký tank IS-85 (IS-1) nebude se svým 85mm kanónem dostatečným protivníkem pro německé tanky typu Tiger a Panther. Bylo tedy rozhodnuto o vývoji nové varianty tanku IS se silnější výzbrojí. Výroba tanku IS-122 byla zahájena v prosinci 1943 v Kirovském závodě v Čeljabinsku. V polovině roku 1944 vznikla nová varianta tanku IS-2 s jednodušším zkoseným čelním pancířem. Typ IS-122/ IS-2 se stal nejpočetnějším těžkým tankem 2. světové války (3385 ks).

Dne 7. května 1945 byla 1. československá samostatná tanková brigáda, vytvořená za 2. světové války v Sovětském svazu, vyslána po bojích o Ostravu na pomoc Praze. Spolu s ní vyrazila i 42. gardová těžká tanková brigáda sovětské armády, která se předtím rovněž podílela na osvobození Ostravy. Právě jejích osm těžkých tanků IS-2 bylo zapůjčeno 1. československé samostatné tankové brigádě bezprostředně před její slavnostní přehlídkou, která proběhla v Praze 17. května 1945. Následně se tyto tanky staly základem praporu těžkých tanků naší poválečné armády.

Jedním z těchto tanků byl i stroj nejstaršího provedení IS-122 se starší verzí podvozku i 122mm kanónu se šroubovým závěrem, nacházející se dnes ve sbírce VHÚ. Tloušťka spodní části čelního pancíře před řidičem, která dosahuje 60 mm, odkazuje na první vyrobené stroje tohoto typu. Zatímco v 2. světové válce absolvoval řadu bojů, včetně Ostravské operace, jeho poválečná kariéra byla poměrně krátká. Již v roce 1949 byl vyřazen ze služby a v květnu 1950 umístěn na pomník na bývalém náměstí Rudé armády (dnes Masarykovo náměstí) v Přelouči. Přesně po 40 letech byl v roce 1990 z podstavce sejmut a převezen do sbírky Vojenského historického ústavu.

Po několikaleté náročné renovaci, provedené vojenským opravárenským závodem VOP CZ v Novém Jičíně, se do expozice Vojenského technického muzea v Lešanech vrátil v plně provozuschopném stavu a je jednou z ozdob podsbírky těžké bojové techniky.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha