Španělský samopal Fontbernat 1938

 

Občanská válka ve Španělsku v letech 1936–1939, na jejímž konci stálo vítězství povstaleckých jednotek generála Francisca Franca (1892–1975), je dodnes vnímána jako jeden z nejkrvavějších konfliktů 20. století. Její průběh provázely materiální a technické intervence ze strany fašistických diktatur Německa a Itálie, podporující frankistické jednotky, a Sovětského svazu, jehož podpora republikánů, hájících ideje II. republiky, nebyla ničím jiným, než trójským koněm komunismu ve Španělsku.

Navzdory zbrojním dodávkám ze zahraničí se oběma válčícím stranám v embargované zemi nedostávalo zbraní. Španělský zbrojní průmysl měl sice širokou základnu, tvořenou převážně četnými výrobci krátkých palných zbraní, ale největší zbrojovka v Oviedu (Fábrica de Armas de Oviedo – FAO), jež dodávala armádě pušky Mauser M 1893 a karabiny M 1916, nemohla v průběhu války pokrýt veškeré potřeby.

Podpora ze strany německých zbrojovek přinesla do rukou frankistických jednotek mj. samopaly MP 28,II a Erma EMP, jejichž nelegální kopie pod označením Naranjero a La Coruña se během války objevily v rukou republikánů. Katalánská vláda (la Generalitat de Catalunya) vytvořila 7. srpna 1936 Komisi válečného průmyslu (Comissió de la Industría de Guerra), jejímž úkolem bylo zajistit rozběh zbrojní výroby pro potřeby republikánských jednotek. V katalánské Olotu v závodě s číslem 15 vznikla zcela svébytná konstrukce samopalu, jež se zařadila mezi ikonické zbraně španělské občanské války. Samopal dostal název Fontbernat, ale je znám také pod označením Labora nebo Olot, podle místa výroby. Svojí koncepcí nevycházel z žádného zahraničního vzoru, měl přední pistolovou rukojeť s dřevěnými bočnicemi, jež sloužila jako zásobníková šachta pro dvouřadový zásobník s kapacitou 36 nábojů ráže 9 mm Largo. Hladká, vzduchem chlazená hlaveň byla v zadní části opatřena žebry k domnělému zlepšení chlazení při střelbě. Ergonomicky nepříliš vyvážená pistolová rukojeť tvořila společně s téměř kruhovým lučíkem charakteristickou siluetu zbraně. Stejně jako většina samopalů této kategorie střílel Fontbernat z otevřeného závěru. Na pravé straně byl umístěn přepínač režimu střelby s neznačenými polohami. Jediný pojistný prvek představoval příčný výřez drážky v zadní části, do níž bylo možné zaklesnout napínací rukojeť.

Výroba samopalu Fontbernat běžela v Olotu v letech 1937–1938, přičemž vyráběné kusy se vzájemně lišily, ať již řadou drobných detailů, značením, či absencí přepínače režimu střelby. Dodnes nejasnou však zůstává celkový počet vyrobených samopalů, na jedné straně udávaný okolo 1000 kusů, na straně druhé zpochybňovaný dochovanými výrobními čísly. Záznamy o výrobě byly během války zničeny, počet dochovaných kusů nebude také vysoký. Ojediněle se tak samopaly Fontbernat vyskytují především v muzejních sbírkách.

Exemplář s výrobním číslem 2248 získalo muzeum v průběhu okupace při přípravě budování německého Vojenského muzea (Heeresmuseum Prag).

Ráž: 9 mm Largo (9 x 23 mm)

Celková délka: 838 mm

Délka hlavně: 260 mm

Délka záměrné: 474 mm

Kapacita zásobníku: 36 nábojů

Hmotnost zbraně s prázdným zásobníkem: 4342 g

Teoretická kadence: 750 ran/min.

Partneři

© Vojenský historický ústav Praha