Režisér Otakar Vávra v sedmdesátých letech natočil trojici filmů, jež reflektovaly československou zkušenost s tragickými událostmi let 1938–1945. Po snímcích Dny zrady (1973) a Sokolovo (1974) tak celou volnou trilogii zakončil filmem Osvobození Prahy (1975); byl 138 minut dlouhý a skládal se ze dvou dílů, jež byly vysílány dohromady. Ve filmu hrála celá řada významných českých herců (Josef Somr, Jiří Krampol, Vítězslav Jandák); cizí představitele hráli němečtí a sovětští herci, hovořící rodnými jazyky.
Ke vzniku filmu, ve kterém se objevuje velké množství vojenské techniky, zásadním způsobem přispělo nejen velké množství příslušníků ČSLA, ale také početný sovětský kompars, složený z vojáků Střední skupiny vojsk. Scény, ve kterých byli sovětští osvoboditelé vítáni nadšenými Pražany, tak nedlouho po okupaci z 21. srpna 1968 působily poněkud ironicky.
Ve filmu byly zachyceny tragické události nacistického řádění v posledních chvílích války, obsahoval však i jisté komické momenty, například potupný odlet polního maršála Schörnera.
Dílo je poplatné době svého vzniku. Dobře je to vidět v závěrečných scénách, kdy z úst Klementa Gottwalda zní normalizační poselství („Udržíme na věčné časy věrné přátelství se Sovětským svazem, zpečetěné krví. Z celého srdce budeme milovat sovětský lid. Vrátil nám svobodu a mír.“).