Na nádvoří Černínského paláce bylo nad ránem 10. března 1948 nalezeno mrtvé tělo ministra zahraničních věcí ČSR Jana Masaryka. Od té doby proběhlo několik šetření událostí předcházejících jeho úmrtí, přičemž v současnosti převažuje názor, že syn prvního prezidenta Československa byl zavražděn.
Tehdejší mocenské orgány a následně i tuzemský oficiální tisk však jako důvod úmrtí jednoznačně určily sebevraždu. Armádní deník Obrana lidu sice smrti Masaryka věnoval větší část první stránky, v hlavním titulku byl však citován výrok Klementa Gottwalda z vládního prohlášení, které odsoudilo prvorepublikové zřízení a nekomunistické síly, které se neúspěšně pokoušely zabránit komunistům převzít veškerou politickou moc ve státě. Jan Masaryk byl vedle toho v projevu komunistického ministra vnitra Václava Noska vylíčen jako bojovník za lidovou demokracii, u kterého došlo v důsledku nemoci a psychického vypětí k pominutí smyslů, jež vyústilo v jeho dobrovolný odchod ze světa. Za jeden z hlavních důvodů duševní slabosti byl označen nátlak „zahraniční reakce“, která neunesla jeho postoj v době únorové vládní krize. Masaryk se tehdy nepřipojil k protestní demisi větší části nekomunistických ministrů a svou účastí v nově sestavené Gottwaldově vládě pomohl komunistům vyšachovat jejich odpůrce.
Ačkoliv již v Československu došlo k převzetí moci komunisty, nebylo možné okamžitě odsoudit všechny nekomunistické a demokraticky smýšlející politické představitele státu, ať již živé, či mrtvé. Problematické to bylo obzvláště u osob, které byly veřejností dlouhodobě pozitivně vnímány. Jan Masaryk i jeho otec tak začali být v tuzemských médiích výrazněji haněni (nebo častěji spíše ignorováni) až v dalších letech.
Ještě 10. března bylo ve vládě rozhodnuto o uspořádání státního pohřbu zesnulého ministra, který byl stanoven na nejbližší sobotu. V dalším textu deníku jsou vedle stručného Masarykova životopisu uvedeny i reakce zahraničních politických představitelů, mezi nimiž se paradoxně objevuje i krátká pietní vzpomínka Winstona Churchilla, tehdy již zarytého nepřítele komunistických režimů ve střední a východní Evropě, tudíž představitele „zahraniční reakce“, o které mluvil ministr Nosek.
Citace:
Obrana lidu: jednotný branný deník. Praha: Naše vojsko, 1948, roč. 2 (č. 60).